Petr Vizina: O dvou lejstrech a lidské rodině

21. říjen 2020

Ten obrázek je jak z Pohádek tisíce a jedné noci. Kněz v bílém přijel loni v únoru na návštěvu do Perského zálivu za knězem v černém, jen s bílou čepičkou a červeným vrškem. Ti dva zastupují dvě nejpočetnější víry na světě, odhadem ke třem miliardám lidí.

Po několika vzájemných návštěvách nakonec podepisují lejstro, nad kterým může leckdo kroutit hlavou. No řekněte, proč podepisovat provolání, že všichni lidé jsou si bratry a sestrami, nejsou pouhými masami a národy, ale lidskou rodinou?

Čtěte také

Zní to ve své samozřejmosti zároveň vznešeně i sentimentálně. Asi jako když se z Vinnetoua s Old Shatterhandem stanou pokrevní bratři. Díky genetikům sice víme, že to není dlouho, co jsme všichni vzešli z jedné africké pramáti, ale na druhou stranu nemáme žádné iluze o tom, jak to v rodinách chodí. Ti, kdo jsou si nejblíž, si navzájem lezou na nervy a zraňují se na citlivých místech.

V tom smyslu připomíná společnost rozhádanou rodinu, přičemž bohatí a mocní z takové nesmiřitelnosti mezi lidmi spíš těží, než aby ji mírnili. Banální a pořád pravdivé přísloví říká, že se rozdělené společnosti nejlépe vládne. Namísto rozumného řešení trablů ji zaměstnává obraz nepřítele.

Ti dva by se mohli navzájem trumfovat vinami toho druhého. Historií západního kolonialismu, křížových výprav, přehlížení a drancování na jedné straně, na té druhé pak zaostalostí a děsivě násilnými skutky spáchanými údajně ve jménu Nejvyššího.

Čtěte také

Kněz v bílém a kněz v černém by se mohli zatočit v dalším tanci rozdělení a hecování jedné víry proti druhé, jak je to dnes populární. Učiní pravý opak. Shodnou se, že mluví „ve jménu Boha, který stvořil všechny bytosti navzájem sobě rovné v právech, povinnostech a důstojnosti, který je povolal ke spolužití jako bratry a sestry, aby naplnili Zemi a prosluli dobrotou, láskou a pokojem,“ tak se to píše v lejstru o lidském bratrství. „Ti dva muži hláskují abecedu lidského soužití a nám ta slova možná zní příliš vznešeně a obecně, jako z orientálních Pohádek tisíce a jedné noci, v níž se mnoho krásného poví, ale vypravěčce Šahrazádě stále visí nad hlavou meč královy nespokojenosti, jakmile se posluchač začne nudit.

Ten příběh o lejstru z Abú Dhabí je podobný pohádkám leda v tom, že má své pokračování. Kněz v bílém letos začátkem října odsloužil mši nad hrobem svého jmenovce, prosťáčka z Assisi, který na Giottově fresce dává svůj jediný plášť chudému, podle legendy kázal nebeskému ptactvu a podle odborníků na středověk vlastně položil základy nového společenského řádu.

Čtěte také

Muž v bílém pak na oltáři v Assisi podepisuje další lejstro, či spíš dopis nazvaný ve zpěvném rodném jazyku zdejšího světce, Fratelli Tutti. Text je o mnoho delší než ten z Abú Dhabí, ale co si ti dva muži odsouhlasili v Perském zálivu, obecně se v něm rozebírá konkrétně a do detailů. Buďte věcní, vybízí pisatel, nepodléhejte temným podezřením, které tak vyhovují teoriím spiknutí, pomluvám a rozdělení.

Je snadné cenit zuby na síti a snít o anihilaci protivníka jako v počítačové hře, naznačuje pisatel, když mluví o agresi mezi lidmi a zprávách bez informací. S tisíci přátel na síti se člověk může stát samotářem. Rozpravě jedniček a nul chybí fyzická gesta, okamžiky, kdy se člověk odmlčí, řeč těla i pachy, červenání ve tváři. Člověk se snadno stane tyranským vládcem ve svém malém světě, obklopený asistenty vlastní samomluvy, varuje lejstro.

Nejspíš se neplete, internet vychází vstříc našim horším stránkám, jako je prchlivost nebo touha mít vždy poslední slovo. Jak se tedy nepožrat navzájem?

Čtěte také

Vraťme se nakonec ke dvěma mužům, sedícím za stolem v Abú Dhabí. Nedávno jeden český teolog vznesl otázku, zda se ti dva, tedy imám a papež, modlí ke stejnému Bohu. V té spekulativní otázce je ovšem nastražený háček. I kdybychom takový rébus uměli vyluštit, a věděli, zda objektivně existuje dvojí nebe, neposunulo by nás to nejspíš nikam dál v úplně praktické a nejdůležitější otázce. Totiž jak spolu vycházet na jediné Zemi. 

autor: Petr Vizina
Spustit audio