Zapomenutý hřbitov

3. leden 2010

Mezi nejzajímavější a současně nejpřekvapivější archeologické nálezy posledních desetiletí, učiněné na území hlavního města Prahy, patří i barokní pohřebiště ve Šporkově ulici na Malé Straně. Přestože k jeho objevu došlo už před několika lety, jeho zpracování a odborné zhodnocení není ani zdaleka u konce.

Hovořili jsme o tom s archeologem a archivářem-specialistou Martinem Omelkou z Archivu hlavního města Prahy... Jak k objevu barokního pohřebiště ve Šporkově ulici na Malé Straně došlo? A co se dopředu vědělo o historii zkoumaného pozemku, než na něm byly zahájeny vykopávky?

Martin Omelka: Když měl být v roce 2002 zahájen výzkum ve Šporkově ulici, tak jsme samozřejmě nepřicházeli na úplně neznámé pole. Na této lokalitě, hned na vedlejší parcele, již v roce 1986 Zdeněk Dragoun odkryl a prozkoumal interiér původní rotundy - nejstarší zděné architektury na lokalitě. My jsme na to místo přicházeli s vědomím, že se nacházíme v prostoru zaniklého kostela svatého Jana v Oboře. Kostel byl zrušen v období josefínských reforem a z písemných zápisů vyplývalo, že lokalita měla být při prodeji novému soukromému vlastníkovi vykopána a odvezena k přepohřbení na jiné místo. To byly vstupní informace, které jsme měli. Situace byla částečně potvrzena zjišťovacím výzkumem, který v roce 2002 provedl také Zdeněk Dragoun. Položil tři sondy, při kterých zjistil, že se nějaké kosterní ostatky ještě na lokalitě nachází. Předpokládalo se, že v tom prostoru, který byl určen k výzkumu, můžeme očekávat ostatky sto až sto padesáti osob.

Skutečnost nakonec několikanásobně překonala vaše očekávání... Než se k tomu dostaneme, chtěl bych slyšet váš názor na jinou věc. Když byl za Josefa II. hřbitov likvidován, proč z něj podle vás neodvezli všechno?

Martin Omelka: To byla samozřejmě otázka, kterou jsme si položili také... My jsme velice záhy po příchodu na lokalitu zjistili, že těch ostatků (byť sondy byly položeny správně) je tam daleko víc. Začali jsme uvažovat, proč tam vlastně jsou, a došlo nám, že to bylo z velice pragmatického důvodu. Josef II. nelikvidoval hřbitovy uvnitř městských jader z nějakých etických nebo estetických důvodů, ale čistě z důvodů hygienických. Okolní zástavba byla ohrožena kontaminací spodní vody, studny se nacházely jen několik metrů od rozkládajících se těl, někdy i infikovaných. Proto rozhodl, že těla mají být odvezena. Ale šlo opravdu jen o odvoz těch těl, která byla ještě organicky činná, to znamená pohřby mladší deseti let. Dá se říci, že ze hřbitova byla odvezena pouze ta úplně nejmladší část pohřbů.

Kolik mrtvých jste tedy nakonec vykopali? A byly ty pohřby všechny z barokního období? Starší tam nebyly?

Martin Omelka: Byly, měli jsme tam i jeden pohřeb zaručeně románský, jelikož jsme ho nalezli částečně zapuštěný pod základové zdivo oné rotundy. Ten jsme ovšem nevyzvedli a je tam neustále uchován. Barokní pohřby tam převažovaly z toho důvodu, že starší pohřby byly mělčí a hlavně - intenzita pohřbívání na této lokalitě byla natolik velká, že mladší pohřby narušovaly starší situace. Nám se k prozkoumání zachovaly pohřby přibližně z posledních padesáti let existence hřbitova. Odkryli jsme 906 anatomicky uložených jedinců, přibližně dalších 400 bylo nalezeno v druhotné poloze. Zdaleka to nejsou veškeří nebožtíci, kteří na této lokalitě byli pohřbeni. My jsme kopali pouze výseč hřbitova, a to jak do prostoru, tak i výškově, takže i v prostoru pod naším výzkumem zůstaly ještě uložené pohřby. Dá se předpokládat, že polovina až dvě třetiny pohřbů jsou stále na lokalitě.


Tzv. gematrický kříž; přívěsek z mědi, nalezený při vykopávkách barokního hřbitova ve Šporkově ulici v Praze na Malé Straně. Pohled z rubové a lícové strany.

Jak již bylo řečeno, jedná se o zrušený hřbitov u bývalého kostela sv. Jana v Oboře, kde se přestalo pohřbívat v roce 1784. Obora byla do roku 1656 samostatnou obcí. Po jejím sloučení s Malou Stranou význam kostela stále více upadal, až došlo za Josefa II. k jeho zrušení a přestavění na měšťanský dům. Dnes je z něj bytový dům hotelového typu - právě kvůli jeho plánované rekonstrukci se vlastně v letech 2002 a 2004 na tomto místě kopalo... Co je možné na základě učiněných nálezů říci o lidech, kteří byli na hřbitově pohřbeni?

Martin Omelka: To je zase velice zajímavá a dobrá otázka, jelikož se nám zde ukázal průřez městskou populací Malé Strany. Neukázal se nám průřez šlechtickou populací, protože šlechtici, pokud byli na tomto hřbitově pohřbeni, tak do kostelní krypty. Ta byla vyvezena beze zbytku, takže o šlechticích a důležitějších postavách malostranských z tohoto výzkumu žádné informace nemáme. Ovšem díky zachovaným kosterním ostatkům máme velice pěknou sondu jak do antropologického, tak i sociálního rozvrstvení malostranské společnosti, samozřejmě pokud tuto sondu sledujeme z hlediska pohřebního ritu.

Kromě kosterních ostatků se tu našly i různé předměty, které ti mrtví měli u sebe. Jaká svědectví podávají tyto předměty o svých nositelích? Jaké nálezy převažovaly?

Martin Omelka: Drtivá většina nálezů, které jsme odkryli, je součástí klasické pohřební výbavy. Oproti středověku se v období novověku pohřební výbava v hrobech opět v širším počtu objevuje a zpravidla je spojena s katolickým kultem. Jedná se o předměty, které se do hrobů dostávají v období rekatolizace po třicetileté válce. Je to několik typů předmětů. Největším počtem jsou zastoupeny křížky, ať klasického charakteru - kříž, na kterém je umístěn Kristus - nebo takzvané speciální křížky, které už mají spíše formu a funkci medailonů; mají sice tvar kříže, ale zároveň jakousi speciální ochranitelskou funkci. Jsou to křížky, které mají chránit před ohněm, oslepnutím, morem, před různými dalšími nemocemi a povětrnostními jevy. Druhá skupina těchto předmětů jsou medailony, které mají z drtivé většiny ochranitelský charakter, ale jsou zde k nalezení i medailony, který mají například charakter propagační - jsou to medailony, kde jsou představitelé jednotlivých církevních bratrstev. Jsou zde i medailony, které mají obecně křesťanský charakter. Na nich je zpravidla Panna Maria nebo Kristus, vyobrazení buď ikonograficky nebo tzv. mariagramem či jezugramem. V neposlední řadě jsou to také medailony poutní, které si lidé přivezli z poutí na svatá místa v okolí Prahy. Nejvíce jsou zastoupeny medailony ze Svaté Hory u Příbrami, můžeme nalézt i medailony z Klatov nebo ze Staré Boleslavi. Některé ty medailony nebo křížky speciálního charakteru mohou z dnešního pohledu působit směšně až komicky, ale my se musíme vždycky snažit vcítit do toho člověka z období baroka, kdy například ve Velkých Losinách byl velký proces s čarodějnicemi, a pak pro nás ty předměty získají úplně jiný význam a charakter. U některých předmětů se nám už dokonce podařilo vysledovat jejich tištěné předlohy, kde se objasňuje jejich funkce. Jak říkám, na první přečtení to vypadá komicky, když je tam vysvětlováno, že "vhodí-li se tento předmět do ohně, tak oheň zaručeně pohasne a již nikdy se znovu neobjeví". Můžeme se tomu smát, ale ti lidé tomu v té době věřili - a ani se jim možná nedivím.


Stránka z barokního tisku, vysvětlujícího zázračné schopnosti gematrického kříže z křesťanského hlediska

Podíváme-li se na nálezy ze zrušeného barokního hřbitova ve Šporkově ulici na pražské Malé Straně okem vědce - v čem uvidíme jejich největší přínos?

Některé nálezy ze Šporkovy ulice byly vystaveny na výstavě o pražských "dvanácti nej..." archeologických objevech v Muzeu hlavního města Prahy, která skončila 10. ledna.

O tom, co všechno našli archeologové v prostorách zrušeného barokního hřbitova u bývalého kostela sv. Jana v Oboře v dnešní Šporkově ulici na Malé Straně jsme si povídali s Martinem Omelkou z Archivu hlavního města Prahy.

Vysíláno v Planetáriu č. 01/2010, 2. - 8. ledna 2010.
Přepis: NEWTON Media, a.s. Redakčně upraveno.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (15:52).

autoři: frv , Martin Omelka
Spustit audio