Tajemství mayských hieroglyfů
Když Mexiko ovládli Španělé, civilizace Mayiů byla dávno v troskách – a ty pokrývaly stovky nápisů. Jejich luštění trvalo mnoho let a teprve nedávno začalo přinášet ovoce.
Je krutým paradoxem, že značnou zásluhu na tom má františkán Diego de Landa, biskup, inkvizitor a palič mayských knih. Byl to on, kdo roku 1566 zapsal do své Zprávy o věcech na Yucatánu řadu kalendářních a číselných znaků a také údajnou mayskou abecedu. I když ve skutečnosti o abecedu nešlo, právě těchto 27 znaků se nakonec ukázalo být jedním z klíčů při luštění mayského písma. Badatelé měli přitom kromě nápisů ze staveb a kamenných stél k dispozici jen tři dochované mayské kodexy – říká se jim Drážďanský, Pařížský a Madridský.
Roku 1882 dokázal Američan Cyrus Thomas, že mayské texty se čtou shora dolů a současně zleva doprava, vždy po dvojicích sousedících znaků. Drážďanský knihovník Ernest Förstemann zase po mnohaletém úsilí pronikl do složitosti mayského kalendáře, matematiky a částečně i astronomie. Díky tomu v první půli 20. století mayské nápisy poprvé promluvily, i když zatím jen řečí astronomických tabulek a kalendářních záznamů. Tato situace trvala do 50. let.
Vinu na pomalém postupu měl i významný anglický mayolog John Eric Thompson. Razil hypotézu, že Mayové byli posedlí věštěním, astronomií a počítáním času. Tvrdil, že jejich texty o ničem jiném nejsou. Mayské znaky podle něj zachycovaly „ideje“ a ne slova – a proto byly nerozluštitelné. Odlišné názory Thompson potlačoval, tvůrce nových hypotéz zesměšňoval. Rusa Jurije Knorozova odmítal Thompson brát vážně i proto, že pocházel z druhé strany „železné opony“.
Právě Knorozov však učinil v 50. letech při luštění mayských hieroglyfů významný krok. Odhalil, že písmena Landovy „mayské abecedy“ jsou ve skutečnosti fonetickým přepisem názvů jednotlivých písmen španělské abecedy mayskými znaky, a že tedy jde o slabiky. Za pomoci slovníku yucatánštiny 16. století a kopií kodexů rozluštil řadu slov. Zjistil, že mayské písmo není jen slabičné; obsahuje i řadu obrázkových symbolů – ideogramů. Jejich výkladem se zabývali jiní. Heinrich Berlin rozpoznal symboly mayských měst a jména některých králů. Tatianě Proskouriakoffové se podařilo rozluštit znaky, označující události ze života panovníků – narození, nástup na trůn, svatba, úmrtí. Od 60. let šel pokrok v luštění ještě rychleji. Vědci odhalili, že jeden a týž hieroglyf může být záznamem slabiky, zápisem určitého data a zároveň ideogramem celého slova. Přídatné znaky určovaly, jak který hieroglyf číst.
Mayské nápisy jsou hotové rébusy. Nejsou to jen rituální texty nebo astronomické záznamy. Píše se v nich i o válkách a vítězstvích, o velkých válečnících a životě panovníků. Jejich luštění pokračuje dál a mayská historie díky tomu znovu ožívá.
Zdroje:
David Drew: Ztracené kroniky mayských králů. Praha 2001.
Frederik Velinský: Za tajemstvím starověkého písma. 21. století, 9/2004, s. I-VIII.
Vysíláno v Planetáriu č. 13/2011, 26. března – 1. dubna.
Čtěte také:
O čem psali Mayové
Třináctý baktun
