Mladý génius Jean-François Champollion
Už ve svých deseti letech ovládal řadu živých i mrtvých jazyků. Francouzský badatel, který rozluštil hieroglyfy starých Egypťanů.
Na konci 18. století byla Francie republikou – a jako obvykle ve válce s Brity. Mladý generál Napoleon Bonaparte tehdy vtrhl se svou armádou do Egypta, aby odřízl Británii od Indie a způsobil tak její porážku. Tažení nakonec dopadlo neúspěšně, ale jaksi bokem mělo zásadní dopad na egyptologii. Kromě vojenských cílů se totiž Francouzi v zemi někdejších faraonů zajímali o staré památky a mj. tam objevili rosettskou stélu: desku se stejným textem v řečtině, egyptském démotickém písmu a v hieroglyfech.
To povzbudilo všechny badatele, aby konečně prolomili tajemství hieroglyfů a vyluštili jejich význam. Po Napoleonově prohře připadla Rosettská deska Britům, kteří neprodleně a neúspěšně začali s překladem. Ve Francii tou dobou Napoleon provedl státní převrat a nakonec republiku přeměnil na císařství. Po celou dobu, tedy až do bitvy u Waterloo v roce 1815, měli Francouzi ohledně Rosettské desky utrum. Po pádu Napoleona ovšem Vídeňský kongres normalizoval mezinárodní vtahy v Evropě a občanům teď už francouzského království nic nebránilo v návštěvě Britských ostrovů.
Právě tehdy se se vzácným textem setkal mladý filologický génius Jean-François Champollion. Člověk, který už v deseti letech ovládal několik starobylých jazyků, se ihned pustil do bádání a navzdory britskému náskoku také triumfoval. V roce 1822 ohlásil úplný překlad všech textů na rosettské stéle, tedy pochopení hieroglyfického písma. Objevila se sice řada kritických námitek, ale tak je tomu s velkými objevy vždycky a my dnes už bezpečně víme, že Champollion skutečně jako první vyřešil systém hieroglyfického zápisu.
Pro svůj obrovský úspěch byl jmenován do čela egyptských sbírek v Louvru, který už tehdy sloužil jako muzeum a galerie. Ve svých necelých 40 letech tak měl Champollion na starosti a k dispozici všechny prameny, které byly pro egyptologická studia ve Francii k mání. Stále se mu však nedostávalo jedné věci: tento odborník na Egypt ještě nikdy nebyl v Egyptě.
Vypravil se tam v roce 1828 a strávil tam celé tři roky, kdy byl nepochybně v sedmém nebi. Nakonec ho však tamní jen pramálo nebeské hygienické podmínky dostaly a Champollionův organismus podlomený z dřívějších let chudoby zkolaboval. Nejspíš k tomu přispělo i pití posvátné vody Nilu, pragmaticky vzato silně zaneřáděné. Champollion se sice ještě vrátil do Francie, kde mezitím došlo k dalšímu státnímu převratu a vznikla tzv. červencová monarchie, ale už v roce 1832 skonal. Přesně deset let po svém obrovském objevu.
