Nemáte doma ztracené insignie?
Historický archiv Univerzity Karlovy, včetně zakládací listiny a starých univerzitních insignií, zmizel v dubnu roku 1945. Kam?
Vloni sice uplynulo sedmdesát let od konce druhé světové války, ale jakoby tu pořád byla tak trochu s námi. Tahle šestiletá kapitola lidských dějin vrhá pořádně dlouhý stín. Ať už jde o stále místy přežívající averzi k Němcům, pocit viny kvůli holocaustu, města bez historických center, která vzala za své při bombardování nebo ztracená umělecká díla a památky. Mezi ně patří i historické insignie Univerzity Karlovy a cenné dokumenty vážící se k naší nejstarší univerzitě. Jde o památky nevyčíslitelné hodnoty. V první řadě o půl tisíciletí stará žezla rektora a děkanů jednotlivých fakult, o zakládací listinu univerzity s bulou Karla IV. a o papežskou svolovací bulu. Mezi ztracenými věcmi jsou i další dokumenty a předměty; celkem mělo jít o nějakých šedesát tun materiálu. Co se s nimi stalo, nikdo netuší. Prostě zmizely.
Stalo se to v dubnu 1945, kdy bylo jasné, že válka je prohraná a že do Protektorátu Čechy a Morava dříve či později dorazí někdo ze Spojenců. Bylo proto rozhodnuto, že pražská Německá univerzita se přestěhuje do Innsbrucku, kde bude pokračovat ve své činnosti pro blaho skomírající Říše. Pro vysvětlení: Pražská Německá univerzita měla po uzavření českých vysokých škol v roce 1939 ve své správě archiv Univerzity Karlovy a to včetně žezel, řetězů, pečetidel a dalších odznaků této školy. Mezi věcmi, které si sebou Německá univerzita brala do Rakouska, byly tedy i četné cennosti Karlovy univerzity. Všechno bylo naskládáno do beden a odtud převezeno na Masarykovo nádraží. A právě tady jistota končí a nastupují dohady a různící se výpovědi. Některé bedny měly snad jít rovnou do Innsbrucku, jiné snad přes Plzeň hraběti Schönbornovi do Koutu na Šumavě. Podle pedela Německé univerzity Carla Grundta měl být vagon s insigniemi v Plzni zasažen spojeneckým náletem a beze zbytku zničen. I když Plzeň skutečně bombardována byla, toto tvrzení se odborníkům moc nelíbilo. Insignie byly ze železa a drahých kovů, a že by se beze zbytku roztavily, nebo by si jich nikdo nevšiml? Ani prozkoumávání kráterů po náletech tuto teorii nepotvrdilo.
Bezprostředně po válce se hledáním univerzitních insignií zabýval historik a archivář Václav Vojtíšek. Vydal se například na zámek v Koutu na Šumavě. Nic nenašel. Pak se pátrání chopila policie. V poválečném chaosu se jí podařilo vypátrat a vyslechnout řadu profesorů Německé univerzity, ale všichni vypovídali shodně: „Nic nevíme.“ A na tomto bodě uvízla i česká policie a později i historici, kteří se zmizením insignií zabývali. Čas od času se přece jen objevují zvěsti, že insignie jsou zakopány v jedné západočeské zahradě, že je na severočeském Sychrově ukryl jeho tehdejší majitel Alain Rohan, že jsou ukryty tam, kde štěchovický poklad, že je možná našel nějaký americký voják a odvezl domů, nebo že jsou na některém rakouském nebo německém zámku. Rozhodně ale valná část badatelů věří tomu, že insignie stále existují. Už proto, že jsou skutečně cenné a mají velký symbolický význam. Vždyť Češi a Němci se o ně od konce 19. století, kdy se Univerzita Karlova rozdělila na českou a německou část, až do roku 1939 přetahovali. A to nejen slovně.
Ale to je zase jiný příběh. Nebo není?
Literatura k tématu:
Miroslav Kučera: „Ukradené insignie“. In: Přísně tajné! 1999, s. 133-142.
Ivana Čornejová: „Navždy ztracené insignie“. In: Petr Čornej, ed. Záhady českých dějin: co se skrývá pod povrchem historických událostí. Praha: Reader's Digest Výběr, 2005.
Stanislav Motl: Cesty za oponu času 4, Šifra Karla IV.: ztracený poklad Karlovy univerzity a další příběhy z blízké i vzdálené minulosti. Praha: Eminent, 2014
Milan Syruček a Josef Svoboda: Proč zmizely insignie Karlovy univerzity: 70 let pátrání po 700 let starých symbolech české historie. Praha: Cosmopolis, 2015.
