Osmičková výročí: Ruské hry s kalendářem

12. leden 2018

Rusko odolávalo zavedení gregoriánského kalendáře až do ledna 1918. A sotva si na něj Rusové zvykli, zahájili bolševici další kalendářní rošádu.

Asi si ze školy pamatujete, že původně se čas počítal podle kalendáře juliánského. Ten byl zaveden v roce 45 před Kristem za Julia Caesara. Rok měl 365 dní a každý čtvrtý rok byl přestupný. Průměrný juliánský rok byl proto nepatrně delší, než tropický rok. To každých 128 let způsobilo odchylku o jeden den. Časem se tak stalo, že jarní rovnodennost neodpovídala 21. březnu a vznikaly potíže při výpočtu Velikonoc. V roce 1582 proto papež Řehoř XIII. vydal bulu, která zavedla reformu juliánského kalendáře. Kalendář se jednak jednorázově posunul o deset dní, a za další bylo zavedeno, že třikrát během každých 400 let bude přestupný rok vynechán. Katolické země přijímaly řehořovskou, tedy gregoriánskou reformu postupně v následujících letech. U nás se tak stalo v roce 1583.

Čtěte také

Protestantským zemím to trvalo trochu déle, Velké Británii dokonce až do roku 1752. Nejdéle – až do 20. století – vzdorovaly země pravoslavné, jako Rumunsko, Řecko nebo Rusko. V posledně jmenované byl gregoriánský kalendář zaveden až po převzetí moci v zemi bolševiky. Tedy po tzv. Velké říjnové socialistické revoluci, která, jak praví starý vtip, nebyla velká, nebyla socialistická, nebyla revolucí a neodehrála se v říjnu, ale v listopadu. Na vině té poslední „nepravdy“ byl právě juliánský kalendář. Gregoriánský byl v Rusku zaveden 31. ledna 1918 zvláštním dekretem Rady lidových komisařů. Kalendář byl posunut o 13 dní a po poslední lednu rovnou následoval 14. únor.

List ze sovětského kalendáře z roku 1937. 12. prosinec je tu označen jako šestý den šestidenního týdne, Den voleb do Nejvyššího Sovětu SSSR

Gregoriánský kalendář přiblížil zaostalé Rusko modernímu světu, ale sovětským komunistům se stejně moc nezamlouval. Sedmidenní týden s volnou nedělí příliš odkazoval na křesťanství. Proto Sověti v roce 1929 provedli v gregoriánském kalendáři pár drobných úprav. Sedmitýdenní týden nahradili pětidenním se čtyřmi pracovními dny a jedním dnem volna. Dny se neoznačovaly jmény, ale číslicemi. Aby mohly mít továrny nepřetržitý provoz, neměli všichni volno ve stejný den. Pracující byli rozděleni podle barev a každá barva měla volno jindy. Působilo to pochopitelně velké problémy; například když členové jedné rodiny spadali do různých barev.

V roce 1932 se týden prodloužil na šestidenní a volno měli všichni ve stejný den. Některé továrny však jely dál podle pětidenního rytmu, pracovníci ministerstva zahraničí podle klasického sedmidenního. Ještě že nedošlo na uvažované přejmenovaní dnů podle revolučních hrdinů, zrušení měsíců a další revoluční nápady. Během druhé světové války byl podivný kalendář zrušen a Sovětský svaz se opět vrátil k tomu tradičnímu, se sedmi dny, kterým se opět říkalo pondělí, úterý a tak dál...

Literatura k tématu:
Karel Kramář: Ruská krize. Praha 1921
Gustav Friedrich: Rukověť křesťanské chronologie. Praha 1997 (reprint vydání z roku 1934)
Kalendáře Sovětského svazu, Mystika-info, online
Wikipedie, heslo Sovětský revoluční kalendář

Spustit audio