Půl století od tragédie Apolla 1
Výzkum vesmíru, to nejsou jen objevy a vítězství, ale také omyly a prohry, bohužel, provázené někdy i tragédiemi. Tu, která se odehrála před 50 lety – přesně 27. ledna 1967, znají dějiny kosmonautiky jako zkázu Apolla 1.
O život v ohnivém pekle tehdy přišli tři členové jeho posádky – Virgil Grissom, Edward White a Roger Chaffee.
Cílem amerického programu Apollo, který už v květnu 1961 vyhlásil prezident J. F. Kennedy, byl let s lidskou posádkou na Měsíc. Spojené státy tam měly být rychleji než tehdejší Sovětský svaz, který už jedno cenné prvenství měl – Gagarina jako prvního člověka ve vesmíru. Apollo 1 mělo být testem lunární kosmické lodi, zatím jen na oběžné dráze kolem Země. Konstrukci však poznamenal přílišný spěch.
Dodavatel, North American Aviation, se už od počátku potýkal s mnoha problémy. Velitel lodi Grissom dokonce odmítl cvičit na simulátoru až do vyřešení všech nedostatků v reálné kosmické lodi. Připomínky se týkaly např. konstrukce vstupního průlezu kabiny, použitých hořlavých materiálů, nedostatečně chráněných kabelů atd. Dodavatel ale provedení hájil – pro něj by požadované změny znamenaly loď téměř celou přestavět, což by stálo hodně peněz a ohrozilo termíny. S kompromisy se nakonec spokojila i samotná NASA. Ostrý start byl naplánován na 21. února 1967. Tři týdny předtím, osudného 27. ledna, čekal posádku simulovaný start a nácvik nouzového opuštění lodi.
Samotný test provázely neustálé potíže. Pouhých 11 minut před simulovaným startem technici zastavili odpočítávání. Apollo 1 stálo na špičce nenatankované rakety Saturn 1. Právě v této pauze došlo k tragédii. První, kdo zaregistroval oheň v lodi, byl Chaffee.
„Máme požár na palubě,“ hlásil. Mezitím se Grissom a White marně snažili otevřít vstupní průlez. Tlak a teplota v kabině během několika desítek sekund stouply natolik, že její stěna praskla. Posádka neměla šanci přežít. Pravděpodobnou příčinou požáru byla poškozená izolace kabelu, shodou okolností pod křeslem velitele lodi. V čisté kyslíkové atmosféře stačila jiskra a zkáza byla dokonána. Po analýze příčin přijala NASA řadu opatření ke zmírnění rizik. K nejvýznamnějším patřila náhrada všech hořlavých materiálů, zejména nylonu, změny v systému otevírání vstupního průlezu a používání směsi 60% kyslíku a 40% dusíku jako atmosféry ve velitelské kabině v době, kdy se raketa nachází na startovní rampě nebo je v předorbitální fázi vzletu.
Katastrofa výrazně narušila harmonogram celého projektu Apollo. Za poznání, ale i lidský šlendrián zaplatili Virgil, Edward a Roger cenu nejvyšší. Apollo 1 se nikdy ze Země ke hvězdám nezvedlo…
