Saturnův svět nás nepřestává fascinovat
Nejen, že se planeta Saturn chlubí nádhernými prstenci. Obíhá ji také více než šedesát doposud objevených měsíců. Každý je jiný.
Od července roku 2004 nás zásobuje udivujícími poznatky sonda Cassini. Jejich výčet by byl opravdu dlouhý, a kdo by je chtěl studovat podrobněji, může se podívat na web NASA – Jet Propulsion Laboratory. Na tomto místě zmiňme jen několik základních zajímavostí, postřehů, ale zároveň i otázek z poslední doby.
Velmi vzdálený měsíc Phoebe krouží kolem Saturnu ve vzdálenosti 13 milionů kilometrů. Poznatky ze sondy Cassini potvrzují, že jeho hustota je vyšší než hustota ostatních měsíců. Phoebe je prostě více kamenný než ledový. Vědci jsou nyní přesvědčeni, že vznikl někde na periférii Sluneční soustavy a přiřazují jeho původ k tělesům ze vzdáleného Kuiperova pásu.
Tajemství obestírá další Saturnovy měsíce Enceladus a Mimas. Sonda už dříve zachytila výtrysky a střídající se světlé a tmavé „tygří“ pruhy v oblasti Enceladova jižního pólu. Zjistila mimo jiné, že těleso má mnohem teplejší oblast jižního pólu.
Podobně rozdílné teploty na povrchu má i Mimas. Důvody jsou však zřejmě jiné a vědci je zatím neznají. Mimas také udivuje obřím kráterem, který zabírá podstatnou část viditelného povrchu tělesa. Tento impakt vznikl při dopadu jiného tělesa a je s podivem, že tuto srážku měsíc přežil a nerozpadl se na kousky.
Poslední poznatky ze sondy Cassini k nám přiletěly koncem května od Saturnova měsíce Hyperion. Těleso objevené už v 19. století má tvar jakéhosi „bramboroidu“ a obíhá planetu ve vzdálenosti půldruhého milionu kilometrů ve zvláštních, poněkud chaotických otočkách. Ale není to jen nevyzpytatelná rotace, která astronomy dráždí. Hyperion má i velmi podivný povrch, který připomíná mycí houbu. Porézní struktura spolu s nízkou hustotou a slabou gravitací měsíce zřejmě může za to, proč dopady cizích těles nevytvořily na povrchu klasické krátery - impakty s materiálem vyvrhnutým do okolí, ale provrtaly do něj jakési dutiny.
Ukazuje se, že Saturnovy měsíce jsou tak staré, jak je stará naše sluneční soustava. Astronom Jiří Grygar říká, že za podobných podmínek se vývoj může ubírat úplně jinými cestami. Ten má své specifické rysy, které kosmická sonda Cassini stále ještě sleduje.
