Josef Ludvík Fischer: Z Listů o druhých a o sobě

Spoluzakládal a redigoval časopisy Index a Sociologická revue. Působil v předních domácích i zahraničních vědeckých společnostech (Leibnizova společnost, Světový parlament pro světovou kulturu), publikoval řadu prací z oboru filozofie, sociologie, politologie, teorie kultury a literární vědy.

Prudký vývoj společenských poměrů v Evropě (nástup fašismu a nacismu) orientoval Fischera v první půli 30. let 20. století k látce společenskopolitické (spisy Třetí říše. Úvodem do současného stavu politického, 1932; Zrcadlo doby. Abeceda skoro filosofická, 1932; a zejména Krise demokracie, 1933).

Záběr jeho odborného zájmu byl nesmírně široký: od studií o německé filozofii 19. století přes filozofii antickou, sociologii, až ke studiím pedagogickým. Nebyl ovšem zdaleka jen historikem filozofie, ale též skutečně původním myslitelem, jehož skladebná filosofie patří k nejoriginálnějším přínosům českého myšlení moderní evropské kultuře. Celý život se zabýval také otázkami společenskými a politickými.

Listy o druhých a o sobě jsou knihou jeho pamětí zachycující léta 1894 – 1938. Jde o jedno ze základních děl české memoárové literatury. Profesor Fischer jej psal v padesátých letech, v době, kdy nemohl pracovat ve svém oboru ani publikovat. Rukopis se dochoval v několika verzích, částečně fragmentárně.

Ediční přípravy svazku ujal Jiří Opelík, jeden z nejlepších českých editorů. Z jeho rukou vyšla dokonale připravená a komentovaná edice knihy, která patří k základnímu fondu české vzdělanosti uplynulého století. Profesor Fischer ve svých pamětech zachytil své mládí, studia i filozofickou práci až do doby Mnichova 1938.

Opíral se o nesčetné množství dobových textů a dokumentů, kniha je tak nesmírně cenným a podrobným vhledem do vědeckého, filozofického a univerzitního prostředí celé první československé republiky.