Plzeňský kraj i ředitelé se bouří proti rušení dětských domovů a speciálních škol

Ve speciálních školách jsou děti s nejrůznějším postižením nebo například s poruchami chování. Vyžadují individuální přístup, který v těchto školách mají. Začlenit je bez výjimky do běžných škol pokládá psycholožka ze Speciálního pedagogického centra v Plzni Zdeňka Slupská za utopii.

Podle Lenky Hovězákové, ředitelky speciální Základní a mateřské školy v Tachově je myšlenka inkluze, tedy začlenění, dobrá. Ale nejde ji dělat plošně bez individuálního přístupu.

V Plzeňském kraji je 16 samostatných základních škol pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami a přes 50 tříd pro tyto žáky na běžných základních školách. V některých školách dokonce probíhá i následné střední školství - děti zde tedy mohou získat výuční list a uplatnit se pak na trhu práce. Je tedy otázka, zda je důvod dobře fungující věci měnit.

Těžkou hlavu mají v současné době také ředitelé Dětských domovů, měly by se zrušit a o děti by se starali profesionální pěstouni. Důvodů je k tomu několik, ale postupně je vyvrací Věra Šašková z odboru školství Plzeňského kraje. Například ten, podle kterého děti nejsou po odchodu z domova připraveny na další život. Děti žijí ve skupinách, někdy i v odloučených bytech a pomáhají s chodem domácnosti, uklízí, vaří, chodí nakupovat apod.

Dalším důvodem je vysoká kriminalita. Uvádí se, že 51 procent dětí z domovů se dopustilo po odchodu z domova trestné činnosti. Je ovšem třeba rozlišit typy dětských ústavů. Obvykle jde o mladé lidi, kterým byla ústavní péče nařízena, protože měly výchovné problémy.

A do třetice jde o peníze – pěstounská péče vyjde levněji. Což je možná pravda, ale podle Věry Šaškové, ústavní péče je kvalitní a v této oblasti pracují odborníci, kteří si umí poradit se šrámy na duši a traumaty, kterým byly mnohé děti vystaveny.

Současně s dětskými domovy by se měly zrušit i kojenecké ústavy. Jenže v těch jsou nejen děti „odložené“, ale často velmi vážně nemocné, vyžadující odbornou péči. Věra Šašková má pochybnosti o tom, že by ji pěstouni mohli bez problémů a odborného vzdělání zvládnout.

Jak na závěr podotýká Lenka Mauleová - druhá místopředsedkyně Asociace speciálních pedagogů, v profesionální pěstounské péči, tak jak je plánovaná, se dětem nedostane ani dost lásky ani dost péče. Jednak mohou pěstouny místo citů motivovat peníze a jednak není žádoucí, aby si dítě s náhradními rodiči vytvořilo citovou vazbu. Takže by po určité době putovaly do jiné rodiny.

Plzeňský kraj investoval do úprav sedmi téměř plně obsazených domovů s téměř třemi sty dětmi i dospělými klienty přes 100 milionů korun a přebudoval je na byty rodinných skupin. V pěstounské péči je nyní 433 dětí, z toho dvě třetiny v příbuzenské.