Poirotova pátrání
Jaká jsou Poirotova pátrání? Inu, především vždy úspěšná, vedoucí k rozluštění, odhalení, usvědčení, dopadení. Výborné čtení pro půlku léta - ať už je zamračená nebo slunečná - to je zajisté soubor detektivních povídek Agathy Christie, v nichž hlavní postavou je "malý Belgičan" se smyslem pro preciznost a metodičnost a s neobvykle hbitými "šedými buňkami mozkovými".
Jedenáct nikterak rozsáhlých příběhů naplňuje tuto knihu dobrodružstvím, napětím, nebezpečím. Krade se tu a vraždí hojně. Čtyřikrát se řeší vražda, čtyřikrát krádež či podvod, jedno záhadné zmizení, jeden žertovný hlavolam se závětí a jeden únos - ale ten hned ministerského předsedy. Zločiny se kupí, a tak kdo je schopen krást, ten je odhodlán i zabít, a s vidinou snadno získaného majetku třeba i třikrát za sebou. A nejsou to žádné haléřové položky - milionové dluhopisy, perlové náhrdelníky, obrovské diamanty. Také oběti a dokonce i zločinci jsou docela zajímavou sbírkou. Defilují tu filmové hvězdy, bankéři, mafiáni i příslušníci tajných služeb Spojených států. Ve hře je Západní i Východní hvězda (Dobrodružství Západní hvězdy), své naplnění najde také Menenreova kletba (Tajemství egyptské hrobky). Čtenář se zkrátka s Herculem Poirotem nenudí. A to se navíc při louskání těch obrovských záhad podívá na místa činu do výstavných panských sídel, ale i do Francie či do Egypta. Pobude na zaoceánské lodi, proletí se aeroplánem, projede taxíkem.
To, co knihy světově proslulé anglické prozaičky (asi sedmdesát detektivních románů) a dramatičky (skoro dvacet divadelních her) Agathy Christie (1890-1976) ale vskutku nenaplňuje, je horor a smrtelný děs. Jde o detektivky téměř pohodové, s mile starosvětským nádechem, s pravidly, která jsou dodržována na straně vyšetřovatele i zločinců. Když už se stane a k prokázání vraždy je nedostatek důkazů (Záhada lovecké chaty), po čase zasáhnou neomylné boží mlýny. Sympatické a krásné slečny jsou většinou pravdomluvné, vysoké, tmavovlasé a okaté. Věrný sekundant hlavního vyšetřovatele - kapitán Hastings je trochu nedovtipa, ale dobrák od kosti. Ti, kteří mají co skrývat jsou zasmušilí a zamračení, průzračně upřímní jsou naopak ti, jimž hrozí křivé nebo nespravedlivé obvinění. Vše je zkrátka na svém místě. A když náhodou ne, pozorný a všetečný Hercule Poirot to hbitě porovná. Tentokrát, jak bylo už řečeno, jedenáctkrát v řadě a vždy bravurně, elegantně a chytře.
Poirotova pátrání jsou ideálním čtením na dovolenou. Pobaví, jemně poškádlí smysl pro napětí, nabídnou drobnou záhadu k rozluštění, ale především poskytnou laskavý a inteligentní oddech, zcizení unaveným myšlenkám. Stejně jako kapitán Hastings, který i přes svou neschopnost prozíravé dedukce má přece jen občas dobré nápady:
"Poirote," řekl jsem, "potřebujete změnu vzduchu."
"Myslíte, mon ami?"
"Jsem o tom přesvědčený."
"Ano?" pronesl můj přítel s úsměvem. "Vše jest tedy zařízeno?"
"Pojedete?"
"Kam se mne chystáte vzít?"
Agatha Christie, Poirotova pátrání, Knižní klub, Praha 2009, překlad: Edda Němcová, str. 176.
