Polská a česká církev ve svobodě
V době komunismu byla církev V Česku i Polsku jedním ze symbolů opozice vůči totalitě. Pád komunismu otevřel prostor svobody. Využila církev tento morální kredit? Jaké byly úspěchy a neúspěchy české a polské církve posledních dvou desetiletí? Nejen o tom se ve středu debatovalo na půdě Polského institutu.
Debata o proměnách polské a české církve od roku 1989 do současnosti se snažila o reflexi historie církve po pádu komunismu. Za polskou stranu se zúčastnili šéfredaktor nejznámějšího katolického týdeníku Tygodnik Powszechny Adam Boniecki, a dominikán Tomasz Dostatni, za českou stranu královéhradecký biskup Dominik Duka a prof. Tomáš Halík. Setkání iniciovali redaktoři revue Salve, jejíž poslední číslo je věnováno právě polské církvi a polské teologii.
Norbert Schmidt: "Zajímavá věc je ta, že jsme byli vlastně fascinovaní tím, co jsme objevili, že to jsou vlastně velice podnětné věci a zarazilo nás, že v Čechách nejsou moc obecně známé. Během té přípravy revue Salve někdo řekl, že ta intelektuální výměna mezi Polskem a Českem je dnes menší než byla v období komunismu, takže i toto setkání bylo určitým pokusem, jak to přemostit."
Říká moderátor večera Norbert Schmidt. Jaký je tedy základní rozdíl mezi českou a polskou katolickou církví? Odpovídá Tomasz Dostatni:
Tomasz Dostatni: "Já si myslím, že ten rozdíl je v tom, že tady v českém prostředí církev je v diaspoře, to znamená že je úplně menšinová, v Polsku je to naopak. Katolická církev v Polsku je 80 až 90 % lidí. A to je ten základní rozdíl, z kterého můžeme ukázat další věci."
Podle statistik EU je Polsko zemí s nejvyšší religiozitou a také zemí s nejmenší korupcí. To ale samozřejmě neznamená, že by se křesťanské hodnoty výrazně projevovaly v celé společnosti.
Tomasz Dostatni: "Myslím, že to je vůbec otázka, jestli někdo je katolík, křesťan, jakým způsobem a v jaké velikosti přijímá vůbec osobně poslání evangelia, desatero přikázání a tak dále. To není tak jednoduché."
Když přišla řeč na to, co se podařilo a nepodařilo za 20 let svobody, Adam Boniecki viděl jako velký problém, že se Poláci nevyrovnali s komunistickou minulostí a kolaborací. Tomáš Halík říká, že v působení české církve je potřeba vidět pozitiva i negativa:
Tomáš Halík: "Zdá se mi, že jsme skutečně ten prostor v mnohém nenaplnili, že jsme si neuvědomili, jak důležitou roli hrají právě média, jak důležité je naučit se vzájemně se respektovat v té různosti v církvi, podporovat vzdělání, protože církev v moderní společnosti skutečně nemůže té společnosti fakticky prospívat. Na druhé straně je ale vidět, že řada věcí se podařila velmi dobře. Velmi dobrou službu dělají například vojenští kaplani, často jsou velmi kvalitní církevní gymnázia, v oblasti charitativní zejména třeba hospice pracují velmi dobře. Církev se zasloužila o zlepšení česko-německých vztahů, bylo přeloženo a vydáno spoustu kvalitních náboženských knih."
Debata na půdě Polského institutu přinesla zajímavé pohledy na 20 let svobodného života církví ve dvou postkomunistických zemích a také otevřela spoustu otázek. Doufejme jen, že nebude poslední a že tento rok přinese ještě další podnětné reflexe.
