Polští dinosauři
Poláci mají na dinosaury mnohem větší štěstí než my. Z Polska pochází hned několik významných objevů z dinosauří éry. Pozůstatky dinosaurů se našly i na největším polském paleontologickém nalezišti v Krasiejówě. Velký rozruch mezi badateli způsobil třeba objev silesaura, označovaného někdy za nejstaršího známého dinosaura vůbec, a nebo poměrně nedávný nález zkamenělých kostí z Lisowic. Tvor, kterému patřily, dostal přezdívku „lisowický drak“.
Také tentokrát si o dinosaurech povídáme s popularizátorem paleontologie Vladimírem Sochou. Pro začátek bychom si měli říci, proč se u nás musíme spokojit s jedinou zkamenělou dinosauří stopou a několika kostmi, když u sousedů mají tak bohatá naleziště?
„Tak především – Polsko má podstatně větší rozlohu, než naše republika a má větší štěstí na rozložení druhohorních terestrických (tedy pevninských) sedimentů, které jediné mohou obsahovat nějaké větší množství pozůstatků, ať už dinosaurů nebo jiných druhohorních obratlovců. V poslední době se Polsko skutečně může vykázat velmi zajímavými objevy, a to nejen evropského, ale dokonce celosvětového významu, ať už se jedná o ty známé dinosauromorfy silesaury, jako je Silesaurus opolensis z Krasiejówa, nebo stopy různých skupin dinosaurů. Poláci mají na svém území například stopy stegosaurů. Mají tam pravděpodobně i stopy therizinosaurů, to byli takoví velcí, primárně draví, ale druhotně už všežraví dinosauři s dlouhými drápy na předních končetinách. Mají tam i stopy dromaeosaurů, takových těch srpodrápých dinosaurů, jako byl třeba velociraptor z Jurského parku a spoustu podobných zajímavostí, kdybychom to pojali takto populárně.“
Asi nejvýznamnějším polským paleontologickým nalezištěm je starý lom s cihelnou u již zmíněné obce Krasiejów, pár desítek kilometrů východně od města Opole a zhruba 80 kilometrů na sever od hranic s Českou republikou.
„V tamních jílovcových vrstvách, pocházejících z počátku svrchního triasu asi před 231 miliony lety, se nachází celé společenstvo nesmírně zajímavých obratlovců. Právě v tomto období se objevují první dinosauři a začíná jejich evoluční nástup. Také se v té době objevují první živočichové podobní savcům, objevují se první žáby, první želvy – je to velmi významné období z hlediska evoluce obratlovců. V Krasiejówě byli objeveni zástupci mnoha různých skupin pravěkých plazů. Mezi ty nejvýznamnější určitě patří dinosauromorfové. (Dinosauromorfové, doslova ‚dinosaurotvaří‘, jsou vývojovou větví, tzv. kladem, plazí skupiny archosaurů. Tento klad obsahuje nejen samotné dinosaury, ale také jejich nejbližší příbuzné, kteří se jim podobají a mají s nimi společného předka. Pozn. Planetárium). Dinosauromorfové, jako byl silesaurus, byli asi dva metry dlouzí, čtvernozí, ale v případě potřeby po dvou se pohybující plazi, kteří byli pravděpodobně býložraví. Byli velmi pohybliví a nohy už měli vzpřímené pod tělem, tak jako dinosauři skuteční. Pohybovali se zřejmě v menších skupinách a měli zvláštní kost na spodní čelisti, jakýsi zobák nebo rypec, kterým si pravděpodobně pomáhali při mechanickém zpracování rostlinné potravy. U Krasiejówa s nimi žili také velcí dravci ze skupiny Rauisuchia. To byli velcí tekodontní masožraví plazi – v době, kdy dinosauři teprve vznikali, byli jen velmi malí a dosahovali půl metru nebo jednoho metru délky. Obří, šest metrů dlouzí rauisuchiani, jako byl Polonosuchus silesiacus, druh vyskytující se v Krasiejówě, byli dominantními predátory a silesuaři bývali zřejmě jejich kořistí. Dále tam žili četní jiní plazi, například další býložravec Aetosaurus stagonolepis, který byl obdobou a předchůdcem, i když ne vývojovým, obrněných ankilosauridních dinosaurů, protože měl na svém hřbetě jakýsi pancíř, který ho chránil před útoky dravců, jako byl zmíněný polonosuchus. Žili tam také draví, krokodýlům podobní masožraví plazi Paleorhinus arenaceus. Byla to jakási obdoba krokodýlů v době, kdy ještě krokodýli samotní chodili po suché zemi, měli dlouhé nohy a docela rychle běhali. Teprve po vymření paleorhinů se krokodýli začali evolučně vyvíjet tak, že obsadili uvolněnou niku a přeměnili se ve sladkovodní predátory. To všechno, spolu s četnými nálezy ryb a obojživelníků, včetně velkých metoposaurů a cyklotosaurů (to byli až kolem pěti metrů dlouzí masožraví obři, vzdáleně podobní dnešním mlokům), vytvářelo skutečně velmi zajímavý ekosystém, který je ve střední Evropě opravdu unikátní a takřka nemá obdoby.“
Krasiejówský silesaurus je tvor, o kterém se po jeho objevu mezi paleontology velmi dlouze diskutovalo. Dokonce se o něm psalo jako o vůbec nejstarším známém dinosaurovi. Jenže to je nejspíš trochu jinak.
„Je pravda, že nadšení polských paleontologů bylo v poslední době zmírněno, ale původně byl skutečně vydáván za nejstaršího známého dinosaura. Byla by to pravda, pokud by ho bylo možné mezi dinosaury zařadit; asi o 4 miliony let by překonával nejstarší známé dinosaury z jihoamerické formace Ischigualasto v Argentině, jako je eoraptor a herrerasaurus, o nichž už není pochyb, že mezi dinosaury patří. Ti byli staří jen asi 227 – 228 milionů let, kdežto silesaurus je skutečně datován na 231 milionů let. Silesaurus má ale v některých anatomických rysech, například ve stavbě pánevních kostí, ještě archaické znaky, které jej spíše než do skupiny dinosaurů řadí pouze mezi tu užší skupinu Dinosauromorpha. Takže pravděpodobně o úplně nejstaršího dinosaura nejde.“
Před několika lety se psalo i o dalším objevu z Polska. Nedošlo k němu v Krasiejówě, ale v nedaleké obci Lisowice.
„Lisowický ‚drak‘ – nebo smok, jak říkají Poláci – byl dokonce populárně označován za nejstaršího předka tyrannosaurů. Což je určitě nesmysl. Původně byl pokládán za jednoho z nejstarších známých dravých dinosaurů v Polsku a téměř i na světě, protože se jedná o poměrně velkého tvora o délce asi pět metrů. Stáří činí asi 203 – 204 miliony let, to je úplný konec triasu, a v tom případě by se jednalo o jednoho z největších známých svrchnotriasových dravých dinosaurů. Vědci se ale v poslední době přiklánějí k názoru, že se jednalo o příslušníka jiné vývojové skupiny, takových těch archosauromofních dravých plazů, pravděpodobně nějakého rauisuchiana. Pouze někteří polští paleontologové by pro smoka rádi zachovali statut dravého dinosaura.“
Takzvaný „lisowický drak“ tedy podle většiny odborníků mezi dinosaury nepatří. Je s nimi příbuzný jen nepřímo, přes společného předka – stejně jako zmínění rauisuchiani nebo třeba dnešní krokodýli. Mohli bychom zjednodušeně říci, že se jedná o vzdáleného „bratrance“ dinosaurů. Ať je to jak chce, „drak“ už má v Lisowicích své malé muzeum. Podobných paleontologických muzeí nebo dinoparků je v Polsku celá řada. Víc, než u nás.
K dinosauří kostře, která stojí v Chlupáčově muzeu historie Země v Praze na Albertově, bychom ještě měli poznamenat, že nejde o originál, ale přesnou kopii kostry. Na výsledném efektu to ale mnoho nemění.
Milovníci dinosaurů v České republice zatím mohou těm polským jenom závidět – jak paleontologické objevy, tak i různé dinosauří expozice... Ale třeba se to do budoucna změní – dinosauři jsou totiž pořád velkým návštěvnickým lákadlem. Přestože před 65 miliony lety vyhynuli; nebo právě proto. Ale vyhynuli opravdu? A co se jim vlastně stalo? O velké dinosauří tragédii na konci druhohor si budeme s popularizátorem paleontologie Vladimírem Sochou povídat příště.
Vysíláno v Planetáriu č. 42/2010, 16. - 22. října.
Přepis: NEWTON Media, a.s., redakčně upraveno.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (12:00).
