Popelka Nazaretská

21. prosinec 2013
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Logo
0:00
/
0:00

Štědrý den je za dveřmi. Koledy zpívající o zrození Ježíška nás už nyní doprovázejí na každém kroku. Téma narození Dítěte Ježíše zpracovalo mnoho hudebních skladatelů. Je to oblíbený námět také pro filmaře a o malířích ani nemluvě. Možná méně známí jsou básníci, kteří o dávných událostech v Betlémě napsali své verše. Přitom jedna z nejkrásnějších básní je z pera českého básníka Václava Renče:

„V tom čase císařská vůle hlásala se, že spočten bude všechen lid. Proto se každý bez prodlení do místa svého narození má ke sčítání dostavit. (…) Josef též v městě domov nemá. Svým rodem patří do Betléma. Svízelná, dlouhá je to pouť. Poprvé v životě se trudí pokorný tesař, že jsou chudí, že pěšky musí s Marií. Je slabá a už těžko chodí, vždyť brzo, brzičko se zrodí plod uložený v lilii.“

Unikátní báseň Václava Renče Popelka Nazaretská má celkem 1752 veršů a je nejznámější v dramatickém podání Radovana Lukavského. Civilnější verze, kterou jste právě slyšeli, ale pochází z adventního recitálu, který připravili v Akademické farnosti v Praze u Salvátora. Renčovi verše o událostech, které se staly před více než dvěma tisíci let v dalekém Betlémě, tam v pondělí doprovodila také krásná hudba z pera Heinricha Franze von Bibera v podání Evy Nachmilnerové:

„Nevybrali jsme ji náhodně. Má také mariánskou tématiku. Je z cyklu 15 růžencových sonát, které Biber napsal pro růžencové bratrstvo v Salzburku v 70. letech 17. století a ta, kterou jsme vybrali pro dnešní večer, se jmenuje Zvěstování.“

Popelka Nazaretská vznikla ve vězení v Leopoldově, kam byl Renč na začátku padesátých let ve vykonstruovaném procesu s katolickou inteligencí odsouzen na 25 let. Vězni ale tehdy neměli k dispozici papír a tužku a tak si pasáže básně uchovávali v paměti spoluvězni, jak vysvětluje autorův syn Ivan Renč:

„Víc než nějaký fyzický utrpení ho týralo, že ty verše, které se mu hrnuly do hlavy, nemohl zaznamenat. Je fakt, že se ty etapy učili spoluvězni, a když přišli ven, tak to honem napsali. Jenomže to bylo všechno velice nepřesný, jak se posléze ukázalo, takže nějaké korektury tam tatínek po návratu přece jen udělal.“

Navzdory všem zákazům se ale přece jen jednou Renč k papíru a tužce ve vězení dostal a celý text napsal. Ovšem nezůstal nepotrestán:

„Spoluvězeň, který tam dělal zedníka, to zazdil v nemocničním vězeňském zařízení tak, aby to bylo zachovaný. Jenže tenhle ten člověk za nějaké výhody, které pak dostal, to na tátu práskl. Takže tatínek za to dostal rok samotky. On si to odtrpěl, tenhle text, i fyzicky velice tvrdě.“

Tolik ve stručnosti dramatický příběh Václava Renče a jeho básně Popelka Nazaretská, která krásnými slovy líčí to, co budeme za pár dní slavit.

„Zde jest Král z Krále, Dítko z Panny, jež vyhojí ty temné rány zející v nitru národů. A usoužená lidská stáda vyvede z moci zlého hada. I mír jim dá i svobodu.“

0:00
/
0:00
autor: Markéta Šindelářová
Spustit audio