Posmutnělé obrazy Viktora Munka

Viktor Munk se narodil v Praze jako druhé ze tří dětí v českožidovské rodině právníka. Dětská léta trávil v Brandýse nad Labem, ale osud jeho dětství brzy nepřál. Za německé okupace nesměl jako Žid od 12 let chodit do školy, v 15 letech byl i s rodinou deportován do terezínského ghetta a odtud o rok později do Osvětimi. Díky svému mládí se dostal do skupiny určené k těžké fyzické práci v koncentračním táboře Kaufering v Bavorsku, kde se nakonec na pokraji smrti dočkal osvobození.

Podle osobních svědectví krutá válečná zkušenost učinila z Viktora Munka uzavřenou osobnost. Svůj nesporný výtvarný talent kultivoval po válce jen krátce na Státní grafické škole v Praze a další život strávil manuální prací: jako litograf v Hradištku, zásobovač ve Škodovce, balič hudebních nástrojů v Kraslicích. Souběžně se však sám výtvarně i literárně vzdělával se zálibou pro niterný rozměr života, sledoval kulturní život a mezi svým třicátým a čtyřicátým rokem se postupně obrátil k vlastní tvorbě.

„Po celý život musíme umět vidět tak, jak jsme se na svět dívali v dětství, neboť ztratit schopnost takto vidět, znamená zároveň ztratit všecek originální výraz,“ zapsal si na okraj své práce a výtvarní kritici toto vidění spolu s rysy lidového, naivního umění nacházejí i v Munkových obrazech.

Veřejnost o nich dlouho nevěděla. Munk své obrazy malého formátu na lepence, sololitu nebo papíru malované po večerech nebo o víkendu nevystavoval ani neprodával, pouze je daroval nejbližším příbuzným. První výstavu měl až posmrtně roku 1999 v Židovském muzeu v Praze a zde se také bylo možno seznámit s jeho určujícím tématem: osamělými tvářemi a postavami, jejichž posmutnělost i jakoby smířenost s osudem neomylně odkazovaly k autorově válečné zkušenosti. K tomu ostatně napsal: „Mám svou metodu, pomocí které zkoumám, zda je obraz dobrý. ředstavím si, že je válka a já sedím na kavalci v pusté místnosti. Z okna je vidět město rozbité bombami. Zkoumaný obraz zavěsím v duchu na stěnu místnosti.“

S tvorbou Viktora Munka se bylo možno krátce po výstavě v Praze seznámit již jen v Ostrově u Karlových Varů a poté opět na Karlovarsku v Chodově, kde žil. Zde také ve svých 69 letech 16. října 1997 zemřel. Jestliže dnes na Viktora Munka vzpomínám, vybavuji si z jeho premiérové výstavy v našem pražském židovském muzeu především jeden obraz. „Muž s otevřeným srdcem" se jmenoval.