Posypová sůl už není ke karosériím tak agresivní

21. leden 2013
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Lotus Elise na sněhu

Za minulý týden najeli silničáři při zimní údržbě přes 290 tisíc kilometrů. Spotřebovali přitom 17krát víc tun soli než kamenné drtě a k tomu téměř čtyři milióny litrů solných roztoků. Je jasné, že naše auta dostávají pořádně zabrat.

Jak moc poškozuje zimní solení podvozky aut? Ani sami řidiči nejsou jednotní v tom, jestli je to lepší, nebo horší než před pár lety.

„Myslím si, že škodí, ale s tím se asi nedá nic dělat.“
„Určitě škodí. Sníh roztaje, ale sůl na karosérii zůstane a podporuje korozi.“
„Nechávám to být.“
„Sázím na to, že auto je od začátku vyrobeno kvalitně.“
„Dnes už je sůl natolik upravená, že by to nemělo vadit,“ odpovídali řidiči dotázaní v naší anketě.

Ovšem to neplatí u všech aut. „Některá auta jsou opravdu perfektně ošetřená, ale na druhou stranu v současné době jsou stále i zcela nové vozy, které vůbec nejsou ošetřeny. Výrobce sice tvrdí, že karosérie je pozinkovaná, ale to nestačí. Za jízdy totiž dochází k vibracím a obzvlášť v okolí svárů se může tenká zinková vrstva odrolit. Tam pak začne koroze,“ potvrzuje odborník Zdeněk Löwl z Auto Veletržní, kde se specializují na ochranné nástřiky karosérií.

Nepoužíváme čistou sůl, ale jen roztok

Teoreticky by řidič mohl mít jistotu u aut, u kterých jejich výrobci výrazně prodlužují záruku na karosérie. Jisté však je, že ani zimní solení není k podvozkům aut tak agresivní jako před lety. Jednoduše proto, že víc než čistá sůl se využívá její 22procentní roztok. To je totiž přesně ten poměr, kdy je sůl vůči sněhu a ledu ještě účinná, ale zároveň tolik nepoškozuje auta ani životní prostředí.

„Sami nemáme možnost přidat sůl do roztoku, jak si mnoho lidí mylně myslí. Směs se totiž míchá v automatickém zařízení, kde je poměr pevně nastaven,“ vysvětluje Josef Bulka z Karlovarské správy a údržby silnic.

Na dokreslení předchozích slov přiložíme pár čísel. Za minulý týden silničáři použili na 15,2 tisíce tun soli, téměř 3,8 miliónu litrů solanky a k tomu ještě zhruba 45 tisíc litrů roztoku chloridu vápenatého, který je účinnější při vyšších mrazech. Z tohoto pohledu je použití necelých 900 tun inertního materiálu jen kapičkou v moři.

Inertní posyp je pro auta nebezpečný a navíc se musí uklízet

Škváru už dávno nahradila kamenná drť, tedy kamínky přesně stanovené zrnitosti, které se využívají tam, kde z ekologických důvodů není možné solit. Ovšem ani kamínek není pro auta úplně ideální.

„Pokud odlétne od vozidla kamínek, je tu větší nebezpečí poškození vozidel jedoucích v protisměru nebo za vámi. Navíc inertní materiál se musí po skončení zimy uklízet,“ pokračuje Bulka. To u soli nehrozí. Navíc, i když je dražší než kamenná drť, z hlediska bezpečnosti silničního provozu je výhodnější.

„Se solí lze komunikaci ošetřit i preventivně. Výhodou soli je i to, že silnice se po jejím působení a stažení vrstvy rozbředlého sněhu stává mokrou, a tím pádem po ní lze jet mnohem bezpečněji než po komunikaci, která se udržuje pouze inertem nebo jen pluhováním,“ uzavírá Bulka.

Bezpečnost na silnicích je v zimě určitě důležitější než možná koroze podvozku, navíc jí lze předejít různými antikorozními nástřiky.

autor: evk
Spustit audio