Pravnučka Eleny Lackové: Prababička mi je často inspirací

27. leden 2018

V Praze se 1. února otevře knihovna romské literatury Romafuturismo. Projekt zaštiťuje místní pobočka nezávislé kulturní organizace tranzit.cz. Po celý den se budou v půlhodinových intervalech střídat ve štafetovém čtení různí hosté. Číst se bude z knihy Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou od romské spisovatelky Eleny Lackové. Iveta Demeterová si k rozhovoru pozvala Alžbětou Ferencovou, pravnučku této neobyčejné ženy:

„Trávila jsem s ní hodně času, asi do deseti, jedenácti let. Chodily na návštěvu každý den, protože moje babička a prababička bydlely vedle sebe. Každý den po škole jsme u babičky trávily den a prababičce jsme chodily na nákup, když psala.“

Takže si pamatujete, když seděla a psala?

„Ano.“

Vyprávěla Vám někdy příběhy?

„Vyprávěla a četla nám pohádky. Já si dokonce pamatuji celý její byt, přesně tak, jak vypadal. I ten gauč, kde sedávala. Měla brýle, seděla na gauči a všude kolem byly knihy a papíry. Ale úplně všude, ne jenom v knihovně. Na stole, na zemi, na lednici, prostě všude. Tehdy jsem to tak ještě nevnímala, že je moje prababička významná spisovatelka.“

Existuje nějaká kniha, něco, co napsala a Vám to uvízlo v hlavě, na co nemůžete zapomenout?

02799880.jpeg

„Víte, začala jsem číst knihu, kterou napsala o holocaustu. Dokonce pak raději ještě v angličtině. A to je silná věc.“

Uvědomila jste si potom sílu její osobnosti?

„Já si uvědomila sílu osobnosti její, i mého dědy, jejího syna. Protože v době, kdy vyrůstal, co všechno prožívala a jak to vnímala jako Romka… Někdy je mojí inspirací. Jako každý mladý člověk toho mám v hlavě strašně moc, ale vždycky na sklonku dne, když mám chuť něco vzdát, řeknu si ‚kašli na to!‘ Když moje prababička dokázala psát, v těch letech…“

A vezměte si, že na tu dobu to byla vzdělaná žena. Uměla psát, uměla číst – to byla veliká hodnota!

„A pak v tom pokračovala dál, ani válka ji v tom neodradila. Všechno to prostě zvládla.“

A co její děti? Pokračoval někdo v psaní? Třeba Váš děda?

„Ne. Ten jen vyprávěl příběhy (směje se). Byl to ten nejlepší vyprávěč! Spíš si myslím, že to po ní zdědila vnoučata, například moje máma. Ta je celá ona. Vystudovala gymnázium a potom ještě nástavbu, což bylo také dost neobvyklé. A potom si ještě udělala vysokou školu. To jsme byly všechny tři doma, tři dcery, už jsme byly větší. Tak přitom zvládla vysokou školu a ještě se starala o nás a o otce, což je jako další dítě. Takže tu též obdivuju. Teď pracuje jako učitelka ve speciální škole.“

Vy máte v rodině ohromné příklady nezdolných žen – vydáte se i Vy touto cestou?

Během otevření knihovny Romafuturismo se četla kniha Eleny Lackové Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou

„Já už se vydala! Ve svých sedmnácti letech.“

Od sedmnácti let jste z domova? Chtěli Vás rodiče pustit?

„Vůbec. Když jsem byla doma, měla jsem večerku – do sedmi jsem musela být doma, nikam jsem nechodila. Pak ale přišla Miss Universe a já si vymyslela, že se musím přestěhovat do Bratislavy.“

Sama jste si tenkrát podala přihlášku?

„Ne. Mě objevili na ulici.“

A oslovili Vás, jestli se nechcete přihlásit.

„Tak. Mě nikdy v životě nenapadlo, že bych dělala kariéru modelky nebo něco podobného. A oni mě oslovili – já neměla ani plavky, nic – ale šla jsem tam.“

Kde se ta Miss Universe konala?

„V bratislavské Inchebě. V roce 2010. Hrozně to letí! No a tehdy jsem začala, já a ještě otcova sestra, my jsme takové umělkyně. Jinak jsou všichni učitelé nebo ekonomové.“

autor: ide
Spustit audio