Pravoslavné Velikonoce

Pro pravoslavné křesťany jsou Velikonoce největším svátkem a všechny ostatní neděle v roce jsou jejich připomínkou (neděle je v církevní slovanštině označena slovem "voskresenije" - vzkříšení). V pravoslavné církvi se Velikonoce často slaví v jinou dobu než v západní církvi. Důvodem je pravidlo nicejského sněmu ze 4. století, podle kterého se Kristovo vzkříšení smí slavit až po židovském svátku Pesach. Západní církev toto pravidlo nicejského koncilu od 17. století nedodržuje.

Velkopostní doba

Velikonoční době předchází doba velkopostní, během níž se mají věřící připravit na slavnost vzkříšení Páně modlitbou, postem a přijetím svátostí.

Čtyřicetidenní půst (veliký půst) začíná už v pondělí po Syropustní neděli a předchází mu postupná příprava: v předpostním období se omezují nejprve jídla masitá (po masopustní neděli), potom jídla mléčná a vejce (po neděli syropustní, po níž začíná velkopostní doba).

Velkopostní doba má šest nedělí. První neděle velkého postu se nazývá Vítězství pravoslaví, protože se během ní koná oslava pravoslavné víry. Třetí neděle velkého postu je Neděle uctívání sv. kříže, kdy se uctívá svatý kříž jako znamení Kristova vítězství nad smrtí.

Šestá neděle se nazývá Květnou nedělí a během ní se světí kvetoucí ratolesti na památku vjezdu Ježíše do Jeruzaléma před jeho utrpením, neboť při tom ho vítaly velké zástupy lidí kvetoucími ratolestmi. Věřící během celé bohoslužby drží v rukou posvěcené ratolesti, čímž ukazují, že se také setkávají s Kristem jako s Vládcem a Spasitelem.

Velký svatý týden

Týden od Květné neděle do neděle paschální se nazývá Velký týden a všechny jeho dny od pondělí do soboty se nazývají velkými. Bohoslužby v předvelikonočním, tzv. svatém týdnu, vyjadřují průběh Kristova utrpení, ukřižování a pohřbení.

Na Velké pondělí církev rozjímá o neplodném fíkovníku, který Ježíš odsoudil.

Velké úterý je zasvěceno tématu moudrých družiček, které byly na rozdíl od svých nerozumných sester připraveny k příchodu Pána.

Na Velkou středu si pravoslavní křesťané připomínají dohodu zpronevěřilého apoštola Jidáše se židovskými zákoníky, že jim zradí Ježíše. Rovněž se hovoří o hříšnici, která činila pokání. Bohoslužba ukazuje rozdíl mezi spasenou hříšnicí a zhynulým apoštolem Jidášem: zatímco hříšnice dala své bohatství Kristu a líbala jeho nohy, Jidáš za peníze Krista prodal a polibkem ho zradil.

Na Velký čtvrtek si věřící připomínají poslední večeři Ježíše Krista s apoštoly a jeho modlitbu v Zahradě getsemanské. Slouží se liturgie svatého Basila Velikého. V katedrálních chrámech po liturgii biskupové umývají nohy kněžím. Večer následuje velkopáteční jitřní, při níž se čtou pašije - dvanáct úryvků z evangelií o utrpení Ježíše Krista.

Simon Ušakov: Poslední večeře Páně, 1685

Velký pátek je vzpomínkou na nespravedlivý soud nad Ježíšem, na jeho smrt na kříži a jeho pohřbení. Odpoledne či večer se slouží velkopáteční večerní, spojená s vynášením plátna, na němž je zobrazen Kristus sejmutý z kříže a kladený do hrobu, z oltáře do chrámové lodi, kde se klade na zvláštní, květinami vyzdobený stůl. Tento stůl se nazývá Božím hrobem. Při vynášení plátna se zpívá píseň:

Plátno: Uložení do hrobu. Moskva, konec 16. stol. Látka, 181 x 107 cm. Dar carevny Iriny Fedorovny Godunové Ipatjevkému klášteru v roce 1593.

Ctihodný Josef, z dřeva sňav přečisté tělo tvé,
plátnem čistým je ovinul a pokryv je věcmi vonnými,
ve hrob nový je položil.

Velká sobota je zasvěcena vzpomínání na Kristovo přebývání v hrobě a na jeho sestoupení do pekel. Večer se obvykle koná čtení Skutků apoštolských u Božího hrobu.

Před půlnocí na Velkou sobotu se slouží půlnočnice. Kněz snímá plátno z Božího hrobu, svatými dveřmi je vnese do svatyně a umístí na oltář, kde zůstane 40 dní, do Nanebevstoupení Páně, a poté se uschová.

Oslava vzkříšení Páně začíná většinou o půlnoci ze soboty na neděli Paschy. Těsně před půlnocí se koná trojnásobný slavnostní církevní průvod s procesním křížem, korouhvemi, evangeliářem, svícemi a ikonami kolem chrámu, během něhož se zpívá radostná píseň:

Vzkříšení tvoje, Kriste, Spasiteli,
andělé opěvují na nebesích;
dej, abychom i my na zemi
čistým srdcem tebe oslavovali.

Po průvodu, o půlnoci, následuje v chrámu paschální jitřní. Při ní se stále znovu a znovu opakuje píseň:

Vstal z mrtvých Kristus,
smrtí smrt překonal
a jsoucím ve hrobech
život daroval.

Liturgie v neděli Paschy (chrám sv. Cyrila a Metoděje v Praze)

Chrám je vyzdoben květinami a osvětlen, kněží jsou oblečeni v nejsvětlejší a nejkrásnější roucha. Uprostřed chrámu leží ikona znázorňující Krista rozbíjejícího brány pekel a osvobozujícího spravedlivé, počínaje Adamem a Evou.

Ke konci paschální jitřní kněz třikrát radostně zdraví věřící slovy: "Kristus vstal z mrtvých." A věřící radostně odpovídají: "Vpravdě vstal z mrtvých." Po skončení paschální jitřní se koná svěcení pokrmů, které věřící přinášejí ke svěcení, a poté paschální eucharistická liturgie, konkrétně sv. Jana Zlatoústého.

Pokrmy připravené ke svěcení
Paschální období

Paschální období trvá do Nanebevstoupení Páně (40 dní po Pasše, tj. po paschální neděli) a pravoslavní křesťané se navzájem zdraví slovy: "Kristus vstal z mrtvých", na což odpovídají "Vpravdě vstal z mrtvých".

Samotná Pascha se slaví sedm dní. Týden po velikonoční neděli se nazývá Světlým týdnem a v jeho průběhu zůstávají dveře ikonostasu i mimo bohoslužby stále otevřeny na znamení toho, že Ježíšovým zmrtvýchvstáním nám jsou otevřeny dveře k Bohu. Během celé doby se zpívá hymnus "Vstal z mrtvých Kristus" a užívá se bílých bohoslužebných rouch.

Neděle, která následuje po paschální neděli, se nazývá jednak Antipaschou neboli doplňkem Paschy, jednak také nedělí Tomášovou, protože se při ní připomíná, jak apoštol Tomáš nechtěl věřit, že Ježíš vstal z mrtvých, ale pak uvěřil a zvolal: "Pán můj a Bůh můj!" O tom vypráví i evangelium, které se ten den čte při liturgii.

Svátek Nanebevstoupení Páně připadá vždy na čtvrtek a slaví se 40. den po neděli paschální. Tímto svátkem končí paschální období.

Použitá literatura a internetové zdroje:

Pravoslavný katechismus. 2. vyd. Vydavatelstvo Orthodoxos Kypseli. Řecko, Tesaloniky 1993.

Chopko, Foma: Osnovy pravoslavija. Reprintnoe izdanie. Polifakt, Minsk 1991.

Slovník judaismus, křesťanství, islám. Mladá fronta, Praha 1994.

http://pasxa.eparhia.ru