Před 160 lety se narodil T. G. Masaryk
Zítra, tedy 7. března 2010, uplyne 160 let od narození politika, ale také vědce, pedagoga a filozofa T. G. Masaryka. Jaký byl vztah tohoto velkého muže knáboženství? Na to asi jen těžko budeme hledat jednoznačnou odpověď. Ostatně i sám Masaryk na toto téma řekl: „Vždycky jsem o náboženství nerad mluvil a posud nerad o něm mluvím, protože náboženství se má žít a má být tím nejintimnějším, co člověk duchovně má a je…“ Tolik citát. My se v následující reportáži pokusíme poodhalit tajemství duchovního nahlížení prvního Československého prezidenta.
Katolík nebo protestant? Jaroslav Šebek z historického ústavu Akademie věd říká, že T. G. Masaryk byl nadkonfesní.
Jaroslav Šebek: „Už to, že byl vychován v katolickém prostředí, ale pak se dá říct, inspirován více protestantismem, svědčí o tom, že si z každého směřování vzal to, co potřeboval pro svou činnost a pro svůj způsob života. Pro něj bylo charakteristické vnášet etické, náboženské principy do každodenního života.“
Masarykova nadkonfesnost ale má i svou druhou tvář, soudí Pavel Hošek z Evangelické teologické fakulty v Praze.
Pavel Hošek: „Právě natolik ztotožnil své chápání českých dějin s linií Jana Husa, Jana Ámose Komenského a Františka Palackého, že nebral dostatečně vážně velké duchovní a kulturní poklady, které českému národu přineslo také baroko i katolická církev. Myslím si, že je velká škoda, že v tomhle zůstal tak vyhraněně protikatolický, a ztratil spoustu lidí, kteří ho chtěli následovat a chtěli si ho vážit, prostě pro tuto svoji jednostrannost.“
To ale nic nemění na hloubce prožitku Masarykovy osobní víry v Boha. Která se, možná paradoxně, odráží v jeho pojetí humanismu.
Pavel Hošek: „Masaryk byl přesvědčen o tom, že když se člověk otočí zády k tomu, co ho nekonečně přesahuje, tak ztratí sám sebe. A jakkoliv to byl velmi kritický, věcný a přísný vědec, intelektuál, tak se ubránil té tak obvyklé a časté skepsi vůči tajemství, které nás přesahuje. A které tak, jak četl a rozuměl spisům Husa a Komenského, přišlo výrazně a důležitým způsobem ke slovu v době reformace a v Jednotě bratrské, ke kterým se velmi hlásil.“
Masaryk stále zůstává v pojetí veřejnosti především politikem. Jenže jeho politické postoje a názory není možné vnímat odděleně od jeho víry.
Pavel Hošek: „Ta jeho obdivuhodná zásada, nahlížet věcí lidských z hlediska věčnosti je takovou velkou výzvou, Řekl bych, že současná politická reprezentace této země by to potřebovala jako sůl. Ale je to výzva i pro teology a věřící.“
V čem může být Masaryk inspirací nejen pro dnešní politiky shrnuje historik Jaroslav Šebek.
Jaroslav Šebek: „Vnímal politiku jako službu. A právě tento pohled byl ovlivněn tím, že byl hluboce věřící. Svědčí o tom i jeho heslo: Ježíš, ne César! Jeho odkaz i pro současnou dobu je v tom, že se snažil dávat politice, ale veškeré veřejné angažovanosti, etické mantinely. A to bylo platné v době vzniku Československa a je to platné v současné době. Možná, ještě více.“
Pojmout veškeré odkazy Masarykových postojů, úvah a podnětů není snadné. Jeho osobnost je jako bohatá mozaika, na kterou se dá nahlížet z různých úhlů.
