Před 500 lety se narodil reformátor Jan Kalvín

Před pěti sty lety se narodil náboženský reformátor Jan Kalvín, který sice žil v době svého největšího vlivu ve švýcarské Ženevě, ale za typicky kalvinistickou zemi bylo celá staletí považováno Nizozemí. O Holanďanech se říká, že za svou střízlivou povahu vděčí právě Kalvínovi, ale těžko říci, jaký vliv má tento dávný moralista dnes.

Na internetových stránkách Nizozemského rozhlasu čteme, že rodilý Francouz Jean Cauvin, který žil mezi lety 1509 a 1564, si získal největší počet stoupenců právě v této zemi a kalvinistické kořeny mají i současní nizozemští politici, jako je premiér Jan Peter Balkenende, jeho náměstci Andre Rouvoet a Wouter Bos a jiní významní lidé.

Současné Nizozemsko si potrpí na veřejnou morálku a některé zákony můžeme snadno označit jako kalvinistické. Od loňského léta nesmí nikdo kouřit na veřejnosti, zavírají se kavárny, kde se prodávala marihuana, a oficiálně by nikdo neměl vydělávat víc peněz než předseda vlády. Tohle zní opravdu hodně kalvínsky, ale podívejme se do dějin. Když se v 16. století šířil v Nizozemí vliv kalvinismu, souviselo to s ústupem katolického náboženství spojeného se španělskými okupanty, kteří byli všeobecně obáváni a nenáviděni.

Když se na scéně evropské reformace objevil několik desetiletí před Kalvínem Martin Luther, zaujal kritikou katolického učení, ale zároveň hlásal, že by se nikdo neměl vzpouzet vládě, a to ani katolické. Luteránství proto nemělo v Nizozemí šanci. Místo něj rozkvetlo Kalvínovo učení, protože vyhovělo politickým a sociálním požadavkům doby, kdy začínala nizozemská vzpoura proti Španělsku. Tamní král Filip II. byl sesazen z trůnu a na scéně se objevila Nizozemská republika. Uznání se dočkala až po osmdesáti letech bojů proti Španělům díky vestfálskému míru, který roku 1648 ukončil třicetiletou válku.

Kalvinismus uznal právo na vzpouru proti bezbožné vládě a soustředil se na život místních náboženských komunit. V 16. století zároveň rostl význam měst, která si dobývala stále více nezávislosti na ústřední moci a vládě. Nové náboženství v nich rychle získávalo půdu, ale totálně je nikdy neovládlo. Některé katolické zvyklosti neustaly - nadále se třeba konaly církevní pohřby a ráno zvonily zvony, což jsou podle ryzího kalvinisty čisté pověry. Zrovna tak by třeba zakázal mikulášské zvyky, které byly v nizozemských obcích v zájmu obecného klidu povoleny. Místní praxe měla v Nizozemí vždycky přednost před doktrínou.

Kalvinismus zdůrazňuje prostotu a odříkání. Za nizozemské války zahynulo více Španělů na syfilis než v bitvách a ještě dnes zahlédnete v Haagu ministra spíše na kole než za volantem automobilu. Jinou stránkou kalvinistů je odpor vůči kultuře - někteří konzervativci žijící na venkově nechodí do divadla ani do kina, netančí a ze zásady nemají doma televizi, což jim nebrání používat nejmodernější zemědělské stroje. Bohatství je možné, ale nesmí se dávat na odiv, od bohatých lidé se čeká větší odpovědnost a každý by měl dbát na své vzdělání. Odtud nekonečné nizozemské debaty o správném školství a jeho reformách.

Občané dbalí zákonů jsou velmi nároční vůči vládě, kterou považují za službu Bohu věnovanou obecnému dobru. Kalvinistický stát je paternalistický a v osobním i společenském životě se očekává disciplína. Jan Kalvín byl právník a jeho stoupenci kladou dodnes důraz na dodržování zákonů a obchodních pravidel. Odvrácená stránka tohoto postoje se v politice projevuje tendencí reagovat na každý problém novým pravidlem. Politici pak věří, že jakmile ustanoví nějaké pravidlo, problém bude vyřešen.

Příslovečný nizozemský sklon k jednoduchému a praktickému uvažování je dobře vidět na reakci čtenáře předchozího textu, který soudí, že vliv kalvinismu na holandskou společnost by se neměl přeceňovat. Filosof a sociolog Max Weber soudil, že na vznik a mohutný rozmach kapitalismu měla velký vliv protestantská morálka. To může být pravda, ale například Číňané nejsou protestanti a přesto je jen málokdo předčí v pracovitosti.

Dá se z toho soudit, že má protestantismus něco společného s konfuciánstvím? Současný vztah lidí k práci může mít úplně jiné příčiny. Holanďané mohou mít sklon k prostému a praktickému životu, protože jim to - a jistě zdaleka ne všem - vyhovuje. Stejně svévolné může být vysvětlení proslulých velkých oken holandských domů, kterými je dobře vidět do nitra obydlí. V této souvislosti se často připomíná kalvinistické pravidlo, že člověk, který nehřeší, nemá co skrývat. Posluchač nizozemského rozhlasu soudí, že velké průhledné okno má i za špatného počasí propustit co nejvíce světla. Toto vysvětlení se mu zdá daleko racionálnější než historický odkaz na kalvínskou tradici, ale zároveň je zcela v jejím duchu.