Před padesáti lety začal proces s válečným zločincem Adolfem Eichmannem
Zítra uplyne přesně padesát let od zahájení procesu s nacistickým válečným zločincem Adolfem Eichmannem v Jeruzalémě. Muž, který se stal jedním z hlavních strůjců nacistického „konečného řešení židovské otázky“, po válce uprchl do Argentiny. Byl zde však vypátrán izraelskou zpravodajskou službou Mosad, unesen do Izraele a postaven před soud.
Soudní líčení začalo 11. dubna 1961. Eichmann byl obžalován z 15 kriminálních deliktů, především pak ze zločinů proti lidskosti a zločinů proti židovskému národu. Soudu, sestávajícímu ze tří soudců, předsedal izraelský generální prokurátor Gideon Hausner.
Eichmann se během celého přelíčení snažil vystupovat jako člověk, který se svým způsobem sám stal obětí nacistické mašinérie. Tak jako jeho spolupachatelé souzení při norimberském procesu v letech 1945 – 1946 se odvolával na princip poslušnosti, kvůli němuž se vzdal svědomí. Nenávist k Židům prý necítil, nebyl antisemitou, ale nacionalistou.
„Vraždu, toto ničení a vyhlazování Židů,“ řekl Eichmann doslova, „považuji za jeden z nejtěžších zločinů v lidských dějinách.“ A v jiné části procesu prohlásil: „Stále si vzpomínám, že když jsem uviděl pece krematoria, podlomila se mi kolena. Musel jsem myslet na něco jiného. Dělám to vždycky, když s něčím nesouhlasím, abych přestal na to myslet.“
Čtrnáct dní trvající svědectví však nabídla jiný obraz. Během procesu s Eichmannem vystoupilo na sto svědků, většinou přeživších šoa, soud měl k dispozici více než 1500 dokumentů. Během procesu byl mimo jiné zveřejněn i dokument o Eichmannově rozhovoru s podřízenými roce 1944 v Budapešti, kdy byl v sázce osud maďarské židovské komunity. Na dotaz ohledně počtu dosud zavražděných evropských Židů Eichmann odpověděl: „Víc než pět." Nebylo třeba dodávat, o jaký číselný řád se jedná. Všichni věděli. A když se důstojník zeptal Eichmanna „co se stane, až se svět bude ptát na ty milióny," Eichmann odvětil dnes již pověstným výrokem: "Sto mrtvých je katastrofa, milión mrtvých je jen statistika."
Proces skončil 14. srpna 1961, během následujících čtyř měsíců soudci rozvažovali o vině. Eichmann byl shledán vinným v plném rozsahu obžaloby a 15. prosince odsouzen k smrti. Následovalo jeho odvolání, ale 29. května 1962 izraelský Nejvyšší soud Eichmannovy námitky zamítl. Dva dny nato izraelský prezident Jicchak ben Cvi zamítl i Eichmannovu žádost o milost a po půlnoci 1. června 1962 byl Adolf Eichmann popraven.
Soud s tímto válečným zločincem znamenal v Izraeli i mimo něj předěl v postoji k šoa a rovněž stíhání nacistických válečných zločinců dostalo nový impuls. Osud obětí holokaustu se postupně dostal do popředí zájmu historiků a psychologů, později začaly být v mezinárodním měřítku projednávány i otázky odškodnění. Dopadení a odsouzení Adolfa Eichmanna současně představovalo morální satisfakci: Spravedlnosti bylo alespoň v tomto případě učiněno zadost.
