Mapa: Kolonie a dominia ve Velké válce
Madagaskar, Nový Zéland, Maroko nebo Austrálie - i tyto někdejší kolonie a dominia se zapojily do 1. světové války. Celkem narukovaly až čtyři miliony lidí z mimoevropských zemí. Statisíce jich bojovalo a padlo v Evropě. Většina v řadách Spojenců. Zdaleka nejpočetnější zastoupení měli Indové – za velkou Británii jich do války odešlo 1,5 milionu. Na 74 000 jich bylo zabito. Bojovali například v 1. bitvě u Ypres, na Sommě nebo v Mezopotámii.
Přes 600 000 mužů (a na 3000 zdravotních sester) mobilizovala Kanada a stala se tak největší armádou národa s populací menší než 8 milionů. Celé dvě třetiny vojáků působily na evropských bojištích. Velký respekt si Kanaďané vydobyli v 2. bitvě u Ypres, když se jim za velmi těžkých podmínek (Němci použili bojový plyn) podařilo statečně udržet pozice. Cena byla ale vysoká: 6000 tisíc padlých. Dalším úspěchem bylo obsazení hřebenu Vimy, které se kanadské jednotce podařilo díky důkladnému plánování a přípravě. Zásluhou jejich unikátní strategie byly v tomto případě ztráty podstatně nižší, než bývá obvyklé.
V Austrálii narukovalo přes 420 000 vojáků, kteří se významně zapojili například do bitvy o Gallipoli. 8000 z nich v ní položilo život. Bojovali ale i v Evropě – na jaře posledního válečného roku jich u Villers Bretoneux padlo 1200. V upomínku na tuto událost se nejen v Austrálii, ale i v inkriminovaném francouzském městečku každý rok 25. dubna slaví tzv. Aznac day (Aznac = Australian and New Zealand Army corps). Ještě více obětí ale stála Australany bitva o Mont St. Quentin: 3000 padlých z 2. australské divize v místě dodnes připomíná socha vojáka.
Disciplinovaní ve vřavě i na manévrech
V barvách Francie bojovalo přibližně 550 000 mužů z koloniálních zemí, většina – zhruba 450 000 – v Evropě. Uznání si vysloužila Marocká divize, která se zapojila do bitvy u Ourcqu, u Aisnen nebo třeba na Marně. O tomto jejím působení se pochvalně vyjádřil i ministr války Alexandre Millerand: „Jsou disciplinovaní v bojové vřavě i na manévrech, neohroženě se vrhají do útoku a s největší obětavostí se staví k obraně, statečně snášejí drsné podnebí severu – tím vším potvrzují svou nedocenitelnou platnost ve válce…“
S vojáky z kolonií přišli do blízkého kontaktu i Češi, kteří sloužili v cizineckých legiích: například francouzská rota Nazdar byla na sklonku roku 1914 přiřazena do Marocké divize a jako její součást odešla bojovat k Remeši, aby se pak přesunula do oblasti Artois, kde se v květnu odehrála pro rotu osudná bitva u Arrasu.
Motivací pro často mohutnou podporu velmocí byla koloniím vidina zlepšení jejich postavení. A to jim také bylo přislíbeno. Po skončení války ale ve většině případů vedla od slov k činům ještě dlouhá cesta.
