Sokol proti monarchii: Tělocvičná jednota a její starosta v odboji
Tělovýchovná jednota Sokol byla nejmasovější českou organizací už dlouho před první světovou válkou. Důrazem na češství, svou orientací na jižní Slovany a Rusko a blízkými styky s Francií či krajany v Americe byli sokolové už od počátku konfliktu pro rakouské bezpečnostní úřady značně podezřelí. Nutno říci, že právem.
Jejich představitelé byli ve styku s odbojem, nebo ho dokonce aktivně podporovali, v čemž vynikal sám starosta České obce sokolské a jeden z „Mužů října 1918“ Josef Scheiner. Sokol byl vždy spjat s českými demokratickými hodnotami a jako takový logicky vystupoval proti všem totalitním systémům. Jaké byly osudy této pozoruhodné tělovýchovné, společenské i politické organizace tváří v tvář rakouské vojenské diktatuře za Velké války?
Tělocvičná jednota pražská – Sokol vznikl v lednu roku 1862. Šlo asi o nejdůležitější moment v prudkém rozvoji spolkového hnutí, který se k šedesátým letům váže. Když na prahu sedmdesátých let Sokol prožíval těžkou krizi, začal jej v Praze navštěvovat jedenáctiletý chlapec, který se později stal jednou z nejvýznamnějších postav historie sokolské organizace. Byl jím benešovský rodák Josef Scheiner, kterému cvičení i sokolská myšlenka učarovaly. Přiblížili mu je tehdy mužové nejpovolanější – sami zakladatelé Sokola Jindřich Fügner a Miroslav Tyrš. Oba měli blízké vztahy se Schenerovou rodinou, a tak byl chlapci dokonce odpuštěn i vstupní poplatek.
Rozlet do světa
Scheiner byl vzorným cvičencem a sokolskou jednotu podporoval i psaním článků a dalšími aktivitami. Záhy se stal funkcionářem a nakonec i starostou České obce sokolské, která sjednocovala sokolské jednoty z ostatních českých měst, do kterých Sokol velmi rychle expandoval. Ještě za vedení Scheinerova předchůdce Jana Podlipného Sokol navázal blízké vztahy s francouzskými tělocvičnými organizacemi a samostatné jednoty zakládal na Balkáně, v Rusku i mezi krajany v USA. Právě styky s cizinou a činnost českých krajanů v rámci sokolských organizací v zahraničí byly za první světové války nesmírně důležité a přispěly svým podstatným dílem k vzniku Československa.
Sokolské bratření
Se začátkem války bylo i sokolům jasné, že jejich předchozí činnost nyní neujde zvýšené pozornosti rakouských úřadů. V roce 1913 například Sokol pomáhal balkánským Slovanům ve válce s Osmanskou říší a organizoval sjednocení srbské odnože Sokola. Sám Scheiner prý brzo po začátku války uvažoval o odjezdu do Ameriky, aby přiměl tamější sokolstvo k větším akcím ve prospěch Dohody. Nedostal ale pas, což bylo předzvěstí budoucích problémů.
Tajemná návštěva u doktora Scheinera
O významu Sokola pro české zájmy během války svědčí, že když Tomáš Garrigue Masaryk opouštěl české země, aby se pustil do svého boje s Rakouskem, jeho poslední návštěva vedla k Josefu Scheinerovi. Oba muži domlouvali rozsáhlou strategii na nadcházející svízelné období a probírali i konkrétní opatření. Svých cílů se ale nechtěli dobrat pomocí násilí. To přicházelo v úvahu až jako poslední možnost. Scheiner tehdy Masarykovi poskytl dokonce i finanční prostředky jak ze zdrojů sokolských, tak i vlastních, což Masaryk velmi ocenil.
Ve Věži smrti
Scheiner byl ale sledován. Netrvalo dlouho a došlo k očekávanému zásahu rakouské policie. Starosta České obce sokolské a člen tajné odbojové organizace Maffie byl 21. května 1915 zatčen. Spolu s ním byl tehdy na pražské vrchní armádní velitelství převezen i další významný člen odboje Karel Kramář, který byl zatčen ve stejnou dobu. Oba záhy putovali vojenskou eskortou do Vídně, kde je čekala obávaná Věž smrti, jak se říkalo nechvalně proslulému vídeňskému vězení. Scheinerovi ale nebylo možno nic dokázat, a tak byl po několika měsících z vazby propuštěn.
Charita nebo odboj?
Sokol se mezitím snažil, jak mohl, smýt ze sebe podezření z protistátní činnosti. Vedení organizace nabízelo vládě různé formy pomoci. Sokolové sbírali finanční dary, chtěli pomáhat rodinám branců a poskytli tělocvičny pro péči o raněné. Do března roku 1915 sokolové vybrali 700 tisíc korun. Tyto akce i další snahy, jako byla třeba nabídka tělovýchovy pro rakouské vojáky, však nemohly zakrýt některé zjevné skutečnosti. Mnoho sokolů se netajilo svým protirakouským smýšlením a dosti viditelná byla například i česká jednotka bojující proti ústředním mocnostem na západní frontě, která se pojmenovala sokolským pozdravem – Nazdar.
Zákazům navzdory
Dne 24. listopadu 1915 byla výnosem rakouského ministerstva vnitra č. 25037 úředně rozpuštěna Česká obec sokolská a zastaveno vylo i vydávání Věstníku sokolského. Spolu s těmito opatřeními byl dále rozpuštěn i Svaz slovanského sokolstva. Nutno ale říci, že se zákaz netýkal jednotlivých sokolských jednot, které byly samostatnými organizacemi a vycházet dále mohl i časopis Sokol, který redigoval sám Josef Scheiner. Starosta zastavené organizace dál neohroženě pracoval v odboji a připravoval se na nejdůležitější okamžik.
Do nového státu sametově i s puškami
Ten přišel 28. října 1918, Sokolové tehdy podle předem připraveného plánu hlídkovali v ulicích a dbali, aby nedocházelo k excesům. I tato první česká revoluce byla vlastně, alespoň v prvních dnech, sametovou. Díky provázanosti jednotlivých žup, jejich rozvrstvení po celých Čechách a vzorné přípravě mohli sokolové v prvních dnech existence nového československého státu v podstatě zastoupit úlohu dosud neutvořených bezpečnostních složek a suplovat dokonce i armádu. Zejména v německých oblastech nové republiky to bylo nanejvýš nutné a právě zde docházelo i k ozbrojeným střetům. Jejich líčení už ale spadá do poněkud rozdílných etap vývoje sokolské historie spjaté nyní již s novým poválečným státem.