Češi v krvavé bitvě o čínské město
Češi v barvách Rakouska-Uherska se účastnili nejenom bojů na východní, západní, případně srbské nebo italské frontě, ale i krajinách podstatně exotičtějších – na Dálném východě. Mezi prvními, kdo položili život za císaře, byli i čeští námořníci v Číně.
Dnes už možná málokdo ví, že německé císařství, podobně jako Portugalsko nebo Velká Británie, získalo na devadesát devět let do pronájmu část čínského území. A německý vliv je tam na řadě míst patrný dodnes. Pavlačové domy, pseudogotický kostel nebo secesní vily – architektura, která v Číně jistě překvapí. Přesto právě ona dává například městu Čching tao jeho charakteristický ráz. A to i přesto, že na začátku první světové války Německo o toto území připravilo jiné císařství: Japonské.
Křižník vyplouvá na pomoc
Na přelomu let 1913 a 1314 se ještě němečtí obyvatelé Čching-taa bezstarostně bavili. Oblíbené podniky praskaly ve švech a pivo, pochopitelně vařené v místním německém pivovaru, teklo proudem. Oslavy příchodu Nového roku 1914 však byly přeci jen o něco méně radostné, než Silvestry v předchozích letech. Napětí už bylo cítit ve vzduchu. V polovině roku 1914 pak bylo jasné, že Japonsko se chystá Čching tao získat násilím. Dva evropští spojenci Německo a Rakousko-Uhersko tak začali horečně jednat o vzájemné pomoci a společné obraně. Slovo dalo slovu a ve Žlutém moři se objevil i křižník Keiserin Elisabeth se zhruba desítkou českých námořníků na palubě. Byl mezi nimi i mladík z pražských Nuslí jménem Rudolf Egelsaer.
Při odvodu v osmnácti letech se přihlásil k námořnictvu a narukoval do Puly, jadranského přístavu, kde byla rakousko-uherská námořnická škola. Z té potom nastoupil nejdříve na cvičnou loď a potom na Kaiserin Elisabeth, která na začátku první světové války kotvila v Číně.
Kruté boje na vodě i na souši
Japonci oblehli Čching-tao pětadvacátého srpna. Osud česko-rakouské posádky se pak začal naplňovat na přelomu října a listopadu, kdy japonští vojáci pokračovali v mohutném útoku. Z Vídně tehdy dorazil rozkaz, že se loď za žádnou cenu nesmí dostat do nepřátelských rukou, resp. že má být i s celkem čtyři sta padesáti muži na palubě poslána ke dnu.
Den D nastal druhého listopadu 1914. Posádka pak ještě nepříteli vzdorovala několik dní, to už ovšem na souši. Krvavé boje probíhaly u Bismarckových kasáren starého nádraží a ostřelován byl i kopec, kterému dominovala observatoř, vůbec první v Číně, a někdejší lovecká vila německého guvernéra. Zástupce německého císaře guvernér Alfred Meyer-Waldeck se sedmého listopadu vzdal.
Rodiče a sourozenci Rudolfa Egelsaera pak o něm neměli žádné zprávy, o jeho smrti se dozvěděli až dva roky po vyhlášení samostatného Československa. Až v roce 1920 přes Ameriku, přes Spojené státy americké přivezli legionáři, kteří se vraceli přes Vladivostok, jeho lodní pytel s tím, že padnul někdy na konci roku 1914 při bojích v Čching-tao.