Spektakulární poprava otce sedmi dětí

Poprava Josefa Kudrny měla napomoci udržet rozkližující se morálku v rakousko-uherské armádě (ilustrační foto) - Foto: Zdroj Bibliothèque nationale de France, public domain

Poprava Josefa Kudrny měla napomoci udržet rozkližující se morálku v rakousko-uherské armádě (ilustrační foto)Foto: Zdroj Bibliothèque nationale de France, public domain

Zástupy vojáků pochodují 7. května 1915 v brzkém ránu Prahou. Atmosféra je stísněná a napjatá. Nikdo nemluví, všem ještě znějí v uších slova pražského velitele, generála Schwerdtnera: „Průkazně se zjistil zločin vzpoury, který si žádá exemplární potrestání, tj. nejvyšší trest“. Cílem cesty pražské posádky a 102. benešovského pluku je motolské vojenské cvičiště. Protentokrát popraviště. Stane na něm vojín Josef Kudrna, otec sedmi dětí.

Neposlušnost, vzpoury a někdy i zběhnutí začaly na jaře 1915 představovat pro rakousko-uherskou armádu čím dál větší problém. Nervozita v čelních řadách armády tak nabrala na obrátkách. V zájmu udržení disciplíny byl nařízen nekompromisní postup při sebemenším podezření na rebelii. Případ Kudrna poskytl ideální příležitost předvést tvrdý přístup v praxi. 

Na žal a na kuráž 

Třiceti čtyř letý Josef Kudrna, před válkou prostý čeledín, se na jaře 1915 akorát zotavil ze zranění, které utrpěl na frontě. Na místo toho, aby odjel na dovolenou za svou rodinou, jak bývalo dobrým zvykem, putoval rovnou z lazaretu k 102. náhradnímu pěšímu pluku v Benešově. Když se navíc krátce nato dozvěděl, že ho čeká opět přesun na frontu, byl silně rozčarován. Rozhořčení pochopitelně sdíleli všichni vojáci. Stres a obavy pomohl rozptýlit alkohol. Dodal nejenom lepší náladu, ale i kuráž. 

102. pěší pluk měl základnu v benešovské sokolovně - Foto: zdroj: Nakladatelství Fr. Müller, Benešov

102. pěší pluk měl základnu v benešovské sokolovněFoto: zdroj: Nakladatelství Fr. Müller, Benešov

Nepopulární Kukačka 

Zpívající bujaré vojáky se navečer vydal zklidnit všeobecně neoblíbený pplk. Kukačka. Nejenomže neuspěl, ale svým příkazem, aby vojáci za trest stáli několik desítek minut venku v pozoru, naopak přilil oleje do ohně. Na jeho adresu přilítly nejenom nadávky, ale údajně i cihla. Kdo ji hodil, není zcela zřejmé. Následné zatčení se týkalo těch nejaktivnějších, nebo spíše nejrozjívenějších, rebelantů. 

Hlavním obžalovaným v expresně rychle odbaveném procesu se stal Josef Kudrna. Proč právě on je další nejasností příběhu. Podle některých verzí šlo vlastně o záměnu, podle dalších hrála při rozhodování roli Kudrnova povaha, případně ne příliš prestižní společenský status. Nebo šlo o volbu čistě náhodnou. Jisté je, že pražský divizní soud zasedl 6. května a rokoval až do rána druhého dne. Přesně v 7:45 pak vynesl jednomyslný rozsudek trestu smrti zastřelením. Nepomohly ani výpovědi dvou lékařů, kteří potvrdili, že k incidentu došlo v opilosti a že jeho aktéři, včetně Kudrny, nebyli příčetní. 

Smrt nesnese odkladu 

Trest měl být vykonán neprodleně. A jelikož měl plnit zastrašující funkci, bylo nezbytné provést jej demonstrativně veřejně. 7. května 1915 se tak spoutaný Josef Kudrna ocitá před nastoupeným nejenom svým plukem, ale celou pražskou posádkou. Z šiku je vybráno osm vojínů. Jsou jim odebrány zbraně a polovina z nich nabita slepými patronami. Nikdo nemá vědět, kdo Kudrnu zastřelil. 

Osud Josefa Kudrny inspiroval v roce 1928 režiséra Antonína Vojtěchovského k natočení němého filmu Jménem Jeho Veličenstva, který je známý také pod jménem Poprava pěšáka Kudrny.

Po válce byl případ znovu otevřen a po přezkoumání vynesl soud osvobozující rozsudek. Pozdě nejenom pro Kudrnu, ale i pro jeho ženu Annu, která se poté, co jí byl odebrán vyživovací příspěvek, 14. června 1915 oběsila. Jejich sedm dětí putovalo do sirotčince, kde nejmladší z nich zemřelo. 

Autor:  Iva-Hedvika Zýková

Nové články v rubrice

1. světová válka den po dni

Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas