Ladislav Prokop Procházka: Humanista a bojovník proti epidemiím. Totalitní budoucnost popsal dřív než Orwell

10. září 2017

Období první světové války na nás někdy působí, jakoby snad obyčejný lidský život ani nikoho nezajímal. Tato lhostejnost ale není zdaleka všeobecná. Mezi těmi, kdo se snažili všeobecné utrpení alespoň nějak zmírnit, najdeme často pozoruhodné osobnosti. V českém prostředí nelze přehlédnout vpravdě renesanční postavu lékaře, hudebního skladatele, autora libret i románů a spoluzakladatele Československého červeného kříže Ladislava Prokopa Procházku.

Budoucí ministr zdravotnictví a zakladatel známých pražských nemocnic se narodil v první květnový den roku 1872 v malebné východočeské Litomyšli. Jeho otec byl profesorem i ředitelem na zdejší reálce a později zastával post zemského školního inspektora. Syn však svou budoucnost v pedagogice neviděl. V roce 1896 absolvoval studium medicíny a záhy se stal dětským lékařem. To už byl ženat s Jitkou rozenou Grégrovou, dcerou jednoho z vůdců mladočeské strany Julia Grégra. Po smrti svého tchána byl Procházka dokonce nějaký čas ve vedení vlivných Národních listů, které rodina Grégrů vlastnila.

Bílkova vila a Masarykovy ženy

Bílkova vila

Po studiích pracoval Procházka jako dětský lékař v Praze, později na počátku nového století začal působit při zdravotní službě města Prahy. Hygiena, sociální lékařství a prevence se od té doby staly hlavní oblastí jeho zájmu. Díky svému působení na tomto poli se také Procházka dostal do povědomí širší veřejnosti i mnohých významných osobností. Byl přítelem jednoho z nejvýznamnějších českých sochařů Františka Bílka, s nímž si vyměnil sousedící pozemek na Hradčanech. Právě zde tak mohla vzniknout proslulá Bílkova vila.

Přátelství však Procházku vázalo i k rodině T. G. Masaryka. V domě, který mu sochař Bílek z vděčnosti zvenku i zvnitřku vyzdobil, získala během první světové války útočiště manželka prvního prezidenta Charlotta a spolu s Masarykovou dcerou Alicí pak po válce zakládal i Československý červený kříž.

Alice Masaryková

Město zdravé a nezdravé

Od roku 1909 Procházka plných 26 let působil v čele zdravotního úřadu v Praze jako vrchní pražský fyzik (dnes hygienik) a právě z této pozice se mu dařilo bojovat s těžkým nepřítelem, který měl ve Velké válce na svědomí snad ještě více lidských životů než použité zbraně. Byly to různé nemoci a epidemie, které vojáci do zázemí zanášeli a které Praha bohužel hostila i v předválečném období.

V jednotlivých pražských čtvrtích se pravidelně vyskytoval například břišní tyfus, v důsledku kterého bylo hlavní české město ještě na počátku 20. století nazýváno „eine Typhusstadt“. Těžkým problémem byla ale také tuberkulóza, která měla v Praze ještě na začátku dvacátých let na svědomí víc jak čtvrtinu všech úmrtí. Proti šíření tyfu dobře zasáhl asanační plán, výstavba splachovací kanalizace i nových vodáren, což Procházka velmi podporoval.

Moderní pavilon Nemocnice na Bulovce, pod kterým se rozkládala vinice Velká Vaceška

Pražské nemocnice a České srdce

Asi nejznámější Procházkova opatření jsou však spojena s prosazením výstavby nových zdravotnických zařízení. Už v roce 1914 vznikl z Procházkova popudu první infekční pavilon nemocnice Bulovka. Později ji následovala výstavba další nemocnice v Motole.


Stát chudý, šetřící, by mohl stavět místo paláců prosté úřední budovy – a ušetřených pár desítek miliónů věnovat na to, aby tisíce lidí neumíralo ročně bez pomoci a zbytečně. Je důležitější postavit nemocnici než okresní dům s hospodou a tanečním sálem. Je důležitéjší starat se o zdokonalení léčení a věnovati na ně peníze, než je vrazit do palácové úřadovny nemocenské pokladny.Ladislav Prokop Procházka, 1927

Procházka nezapomněl ani na děti a zavedl instituci školního lékaře a školní zdravotnické služby či očkování proti spále nebo záškrtu. V říjnu 1917 spolu se spisovatelkou Růženou Svobodovou a dalšími spoluzaložil dobročinný spolek České srdce zaměřený především na pomoc hladovějícím dětem, sirotkům, válečným invalidům apod.

Celkově za Procházkova působení v Praze několikanásobně stoupl počet lékařů i zdravotnických zařízení, zlepšily se místní hygienické podmínky, zkvalitnilo se bydlení a vůbec život nejen v nejchudších oblastech.

Utlačený a potlačený

Ladislav Prokop Procházka však vedle široké organizační práce, která vedle výše zmíněného zahrnovala třeba i řízení poválečného ministerstva zdravotnictví, vynikl i v jiných oborech. Byla to například hudba. Hrál na klavír a housle, studoval skladbu u Vítězslava Nováka a jeho opery hrálo Národní divadlo. Angažmá na tomto poli však nebylo příliš úspěšné a sám později napsal, že se v hudbě cítil „utlačený a potlačený“.

Jako výrazného humanistu ho tížil i vzestup totalitních myšlenek ve společnosti. Zajímavým textem přispěl k Čapkově seriálu esejů nazvaném Proč nejsem komunistou, v roce 1947 pak napsal antitotalitní sci-fi Poslední království. Tato pozoruhodná kniha v lecčems připomíná mnohem známější dílo George Orwella 1984, text však vznikl ještě o dva roky dříve než román slavného anglického spisovatele. Je nasnadě, že v dobách nesvobody byla osobnost Procházkova formátu odsunuta zcela na okraj zájmu a jeho úmrtí v roce 1955 zůstalo zcela bez odezvy.

autor: Václav Nájemník
Spustit audio