„Protistátní zločinec Lenin se vysmívá spravedlnosti.“ O čem psaly české a rakouské noviny 8. listopadu 1917

8. listopad 2017

Den po výstřelu Aurory si už bolševici v Petrohradu rozdávají ministerská křesla, ale čtenáři ranního vydání českých a rakouských listů se o převratu v Rusku ještě nedozvěděli. Titulní stránky deníků totiž okupuje jiný, zatím ještě neexistující stát: Polsko. Spekulace o jeho založení sledují Češi s obavami.

V Národních listech se 8. 11. 1917 píše, že v Petrohradu byly strženy mosty, doprava zastavena, že vládní vojsko střeží celé město, že ruský ministr války vydal na Lenina zatykač a že německé listy přinesly zprávu o podvratné akci bolševiků vedené ze Stockholmu.

„Petrohradský tisk prohlašuje na základě sdělení z ministerstva války, že zprávy o nastávajících nepokojích bolševiků jsou německého původu. Ministerstvo má prý kartáčový otisk manifestu, tištěného ve Stockholmu zahraničním zastupitelstvem bolševiků, jenž brojí proti prodlužování války spojenci, buržoasií a těmi, kdo chtějí zabrániti, aby se dělnické sověty zmocnily v Rusku vlády. Manifest vyzývá dělníky, vojáky a proletariát, aby se připravili k nastávajícímu boji za svobodu.“

Kerenskij proti zrádcům

Pokud si čtenář zvolil namísto Národních listů ranní vydání Národní politiky, dozvěděl se podstatně větší podrobnosti, ale o událostech dva dny starých. V článku Kerenský proti zrádcům deník cituje předsedu ruské Prozatímní vlády:

Logo

„Část občanů pokouší se v této chvíli spoutati svobodnou vůli ruského národa a hrozí současně otevříti frontu Němcům. Všechny takové skutky nutno ihned potlačiti. Nyní tyto snahy neprospívají, ať vědomě či nevědomě, německému proletariátu, nýbrž vrstvám, jež ovládají Německo, neboť přispívají, aby otevřely naši frontu německému vojsku císaře Viléma a jeho přátel.“

Ve sporu mezi armádou a bolševiky ovládaným revolučním vojenským výborem se Kerenský postavil na stranu armády: „Vojenská moc nemohla požadavky výboru nikdy uznati za zákonné a požadovala, aby odvolal své rozkazy. Výbor zahájil na oko vyjednávání a jevil dokonce ochotu k ústupkům, avšak zároveň jal se tajně rozdíleti dělníkům zbraně a patrony. To jest důvod, proč pokládám část obyvatelstva petrohradského za povstalce. Vláda nechá se raději usmrtiti, než by se zřekla obrany cti, jistoty a nezávislosti státu.


V Berdičevě zatkl vojenský komisař všechny studované lidi, poněvadž jsou následkem svého univerzitního vzdělání podezřelí. Kölnische Zeitung, listopad 1917

List cituje zpravodaje listu Kölnische Zeitung, podle něhož začíná rozhodný boj mezi mírovou a válečnou stranou: „Kdož dříve koketovali s revolucí jako známkou ruské vyspělosti, hlásají nyní, že trochu německé agitace a bolševici stačí, aby zkazily ruský lid. V Petrohradu od února do dubna stoupl počet krádeží o sedm set, vražd o tři sta, 3500 zločinců na svobodu propuštěno. Zločinci zahrávají si na umravňovatele, páchajíce loupeže a krádeže pod heslem boje proti přepychu. V Berdičevě zatkl vojenský komisař všechny studované lidi, poněvadž jsou následkem svého univerzitního vzdělání podezřelí. Ošetřovatelky v moskevských nemocnicích si vynutily stávkou trojnásobně vyšší mzdu a rozprodaly lékařské přístroje. Když lékaři chtěli zakročit proti zločincům, hrozili jim vojáci, že je zmlátí. To vše provádí se ve znamení demokracie. V Taurickém paláci, kde zasedá vojenská a dělnická rada, zmizelo tolik věcí, že opravy stály dva a půl miliónů rublů.“

Vídeňské sociálně demokratické Dělnické listy, vydávané pro české sociální demokraty ve Vídni a v Dolním Rakousku, citují vystoupení Kerenského v prozatímním národním shromáždění, v němž poslance varoval před bolševiky. „Bolševici chtějí zmocniti se vlády a hrozí, že otevřou Němcům frontu.“ Co znamená otevřít frontu, čtenář dobře ví: zastavit válku. List se dál ptá, co se to vlastně v Rusku děje:

„Telegrafické zprávy vyprávějí již několik dnů o chystaném ozbrojeném povstání bolševiků v Petrohradě. K jeho potlačení povolal Kerenský v úterý (6. 11. 1917) vojsko z okolních posádek, dal strhnouti mosty mezi dělnickými částmi a středem města a všechna místa dal obsaditi vojskem, v jehož věrnost spoléhá. Revoluční demokracie má býti potlačena, měšťáctvo má se dostati k neomezené vládě. Vláda nechce uznávati více autoritu revolučních výborů vojenských, stejně jako neuznává více autority dělnických a vojenských rad. A když revoluční vojenský výbor petrohradský předložil vládě požadavky, jejichž provedení pokládal za nutné v zájmu věci revoluce a demokracie, tu Kerenský volá proti němu vojsko. A aby měšťáky získal úplně, straší je tím, že prý část armády chce otevřít frontu Němcům! Rusko je patrně v předvečer nového otřesu. Jak jej snese? Které síly zvítězí?“

Rakouský ministr chce obnovit Polské království

Čtvrteční vydání vídeňského listu německých sociálních demokratů Arbeiter Zeitung otevírá článek o říšském novotvaru Rakousko-Uhersko-Polsko. Autorem nápadu je rakouský ministr zahraničí Czernin. „Korunní rada v Berlíně projednávala rakouské návrhy, jejichž výsledkem má být personální unie mezi Polským královstvím a Rakousko-Uherskem. Císaře Karla by korunovali polským králem. K chystanému polskému království bude přičleněna Halič a Německá říše se odškodní připojením Kuronska a Litvy k pruskému království. Vůči němu se ocitnou v obdobného vztahu.“

Titulní stránka deníku Arbeiter Zeitung,  ranního vydání 8. listopadu 1917


Německá sociální demokracie vždy prosazovala svobodu polského národa a znovuobnovení polského státu. Oblast Haliče je však něco jiného než polský národ. Nemůžeme být lhostejní, jakému osudu budou čelit zdejší Ukrajinci a jaké konflikty ve vztahu Polska a Ruska vše toto vyvolá. Arbeiter Zeitung, 8. 11. 1917

List tento záměr kritizuje: „Dějiny dokládají, že personální unie nepatří mezi šťastnější nebo potěšující formy spojení dvou států. Sotva by znaly jediný případ, kdy takový vztah nevyvolával těžké rozpory a nekončil bolestnými rozchody. Německá sociální demokracie, věrna zásadě práva na sebeurčení národů, vždy prosazovala jednotu a svobodu polského národa a znovuobnovení polského státu. Prosazuje je dodnes. Oblast Haliče je však něco jiného než polský národ. Nemůžeme být lhostejní, jakému osudu budou čelit zdejší Ukrajinci a jaké konflikty ve vztahu Polska a Ruska vše toto vyvolá.“

Autor článku připomíná, jak se do úsilí o demokratizaci Rakouska negativně promítlo jeho rozdělení v roce 1867, kdy vznikl duální stát Rakousko-Uhersko. „Dualistický útvar vytvořil národy vládnoucí a potlačované. K odstranění každého nadpráví národnostního a k zabezpečení všestranného vývoje každého národa v zájmu celé říše a dynastie je nezbytno přetvoření mocnářství habsbursko-lotrinského ve spolkový stát svobodných a rovnoprávných národních států… Pokračování rozboru, proč je nežádoucí chystaná personální unie Rakousko-Uhersko-Polsko (polovina celé stati), je vybíleno cenzurou.


Pokusy zabránit ustavení ústavodárného shromáždění a ochromit obranyschopnost Ruska mají ráz zemězrady. Vzcházejí od krajní levice a od krajní pravice. Dostávají slovo v článcích protistátního zločince Lenina, který se vysmívá spravedlnosti. Arbeiter Zeitung, 8. 11. 1917

Až na třetí straně Arbeiter Zeitungu se dočítáme, že ve středu 7. listopadu 1917 v petrohradském prozatímním národním shromáždění vystoupil ministerský předseda Kerenský s tvrdou kritikou, namířenou hlavně proti bolševikům. „Čím více se blíží den ustavení ústavodárného shromáždění, o to výraznější jsou pokusy jeho ustavení zabránit a přispět k dalšímu ochromení obranyschopnosti země. Oba pokusy mají ráz zemězrady. Vzcházejí zvláště ze dvou stran. Od krajní levice a od krajní pravice. Dostávají slovo v článcích protistátního zločince Lenina, který se vysmívá spravedlnosti.“

Nebudou nám chybět haličská ropná pole?

„Halič je osídlena výlučně Slovany (Poláky a Ukrajinci). Relativně malá německá osídlení tu sdílejí osud rozptýlených menšin. Pokud by haličská kostka opravdu padla, je možná jejich ochrana jen prostřednictvím zákona o menšinách, aby nebyly násilím odnárodněny,“ zamýšlí se ranní vydání pražské Bohemie nad tím, co by znamenalo přičlenění Haliče do Polska


8. listopadu 1917 informují Národní listy, že imunitní výbor říškého parlamentu odročil návrh národně socialistického poslance Staňka, aby byly obnoveny poslanecké mandáty poslancům odsouzeným pro velezradu a následně omilostněným. Šlo o poslance Kramáře, Rašína, Choce, Buřívala, Vojny a Netolického.

„Co se stovek tisíc zdejších židů týká, kteří ve valné většině obývají města v uzavřených společenstvích, protože se tu na východě nahlížejí výlučně jako svébytná národnost a nemají žádnou bližší vazbu na německé kulturní společenství, nepředstavují pro německé Rakousko žádný zájem. Skutečnost, že jejich právní postavení v novém státním uspořádání si zasluhuje rozsáhlé zohlednění, patří na jinou stránku.“

Hospodářský význam Haliče není podle názoru redakce nijak významný. S výjimkou zdejších ropných polí. Autoři prorokují, že se ropa stane postupně významnou strategickou surovinou. Nakonec vytlačí i uhlí. Uklidňují však čtenáře, že ztrátu nahradí ropná pole spřáteleného Rumunska.

Večerní vydání: V Petrohradě zvítězila nová revoluce a Kerenský prchl

Zprávu o převratu v Rusku přineslo až večerní vydání Bohemie. Čerpá z hlášení rakouského válečného tiskového oddělení:

„Naše radiostanice na severovýchodě dnes zachytily následující, ne vždy srozumitelnou radiodepeši z Petrohradu zaslanou všem vojenským jednotkám. Výzva válečného revolučního výboru (začátek depeše chybí): Političtí vězni budou bezodkladně osvobozeni. Bývalí ministři byli revolučním výborem uvězněni. Kerenský uprchl. Všem vojenským organizacím se nařizuje, aby přijaly taková opatření, jež umožní Kerenského okamžitě zatknout a neprodleně dopravit do Petrohradu. Jakákoli pomoc Kerenskému bude potrestána jako těžký protistátní zločin. V Petrohradu zvítězila dělnicko-vojenská revoluce. Všeruské shromáždění dělníků a zástupců vojáků vyjadřuje naději, že na železnici bude udržen pořádek a že provoz nebude přerušen na jedinou minutu.

Bolševická vojenská jednotka střežící telefonní stanici

Čtenář večerního vydání se dále dozvídá, že byla obsazena petrohradská telegrafní stanice, že dosud nebyly hlášeny žádné pouliční nepokoje a že městská doprava funguje normálně.

autor: ern
Spustit audio