Učitelé a žáci ve Velké válce

5. květen 2016

Ač to zní možná poněkud překvapivě, na školách v Rakousku-Uhersku se po celou dobu první světové války normálně vyučovalo. Bez různých omezení a překážek se to ovšem neobešlo. Problémy se dotkly v mnoha případech a i osobností učitelů a žáků, kteří často na vlastní kůži pocítili tvrdou válečnou realitu. Jak se žilo na vzdělávacích zařízeních během první světové války?

Tlak na celé školství výrazně vzrostl už krátce po vstupu Rakouska-Uherska do války. Značná část učitelstva byla odvedena a budovám škol začalo hrozit, že budou také zabaveny armádou pro válečné účely. Tento trend během celé války ještě narůstal, přičemž odvody se vedle učitelů začaly týkat čerstvých maturantů. Protože rozhodoval ročník narození, mohl občas povolávací rozkaz dostat i student sexty. Odvedenci se pak vraceli složit alespoň válečnou maturitu. S přibývajícími raněnými a nemocnými se z budov škol stávaly stále další a další lazarety a nemocnice, a tak se muselo učit v náhradních a často nevyhovujících prostorách.

Učitel v čase války

Vedení státu v době války zcela ovládla armáda a tvrdému vojenskému diktátu byly brzo podřízeny i školy. Nemírně narostla pracovní zátěž učitelům. Vedle vlastních hodin museli suplovat za odvedené kolegy často desítky hodin měsíčně, protože příchod někoho nového nebyl možný. Místní úřady také bedlivě dohlížely, zda učitel vyučuje dostatečně loajálně k rakouskému mocnářství a v souladu s válečnými cíli monarchie. Když tak nečinil, mohl být za trest odveden na frontu, což byl velmi účinný způsob zajištění pořádku. Vedle vlastního učení byli učitelé a profesoři hojně využíváni k různým byrokratickým povinnostem, jako byly soupisy zrekvírovaného materiálu či potravin, a také na práci na poli a v hospodářství. Učitel musel též organizovat sbírky pro válečné účely a dokonce podávat pravidelné zprávy o vlasteneckém chování žáků.

Kopřivy a školní zvonky

Logo

Žákům a studentům také narostly povinnosti spjaté s novou válečnou situací. Museli povinně sbírat kovy (v jedné škole byly z úředního příkazu zrekvírovány dokonce i školní zvonky), navštěvovat oslavy různých jubileí a válečných vítězství a po každé mši povinně zpívat rakouskou hymnu. Různé sběrné aktivity žactva se během války rozšiřovaly. Přibylo třeba sbírání ostružiníkového listí na čaj nebo kopřiv na výrobu tkanin. I studenti museli stejně jako jejich učitelé pomáhat při žních a v manuálních činnostech. Dívky v povinně přidaných hodinách pracovního vyučování zhotovovaly části oděvů, i malé děti vyráběly cupaninu z bavlny a vlny. Školy také posílaly vojákům různé baličky s knihami, společenskými hrami nebo kuřivem.

Místo tělocviku vojenský pochod

Žák se stal nástrojem i cílem válečné propagandy. Děti prodávaly a kupovaly vlastenecké předměty, jako byly válečné pohlednice, odznaky, nálepky, pamětní listy, popisy vyhraných bitev apod. Od školního roku 1915/1916 byl školám přidán nový předmět tzv. Junobrana neboli Jungwehr. Šlo o povinnou vojenskou přípravu, v rámci které středoškolští studenti absolvovali místo tělocviku pořadová cvičení a pochody. Na školy také zajížděli důstojníci konat přednášky o taktice či vojenské historii. Profesoři si ale stěžovali, že jejich studentům přednášejí o historii či zeměpisných dovednostech diletanti a často také látku, kterou již studenti dávno ovládají. Už od předválečných let se cvičila také střelba.

Lev, karafiát i Hus

Malý chlapec ve vojenském kabátu

Nátlak v rakouském a loajalistickém duchu ale někdy narážel na odpor ze strany mladých studentů. Přes zákazy číst některé knihy a cenzuru, byla tato omezení porušována a někteří studenti dokonce otevřeně dávali najevo nesouhlas s vynucovaným monarchistickým nadšením nošením českých lvíčků na klopách, rudých kravat a karafiátů, ostentativním nezpíváním hymny apod. Volno ve dnech vojenských vítězství nebo v den úmrtí císaře pak bylo mezi žáky vítáno, avšak patrně nikoli pro to, aby si obsah svátku nějak více připomínali. Studenti ale vystupovali i aktivně protirakousky. Zakládali různé tajné spolky, které se připravovaly třeba na příchod Rusů a hojně byly také konány slavnosti k připomínce upálení Mistra Jana Husa.

Školství sklízí plody války

S blížícím se koncem války se situace v zázemí všeobecně zhoršovala a výjimkou samozřejmě nebyly ani školy. Už v průběhu roku 1917 byl nedostatek dříví na otop, takže se v zimních měsících některé dny neučilo, nebo si děti musely nosit dříví z domova. V hladových demonstracích se tehdy často, a k nelibosti místních úřadů, objevovaly i děti. Odstrašujícím jevem byla hlášení upozorňující na únavu, mdloby či spánek dětí ve škole způsobený pracovním přetěžováním, nedostatečnou stravou a podvýživou. Mládež se také stávala obětí epidemií, které do zámezí zavlekli váleční navrátilci. Konec války tak vroucně uvítaly i české školy, z nichž rychle mizely symboly mocnářství a portréty císaře pána. Do budov, které se nyní musely nákladně čistit, opravovat a uklízet, se však spousta učitelů a žáků nikdy nevrátila a ve školních kronikách přibyly seznamy padlých učitelů, žáků a absolventů.

Výzva mládeži ke všeobecné sbírce
autor: Václav Nájemník
Spustit audio