„Vybouřit se musí ruský člověk.“ O čem psaly české a rakouské noviny 9. listopadu 1917

9. listopad 2017

Dva dny po převratu v Petrohradě už novináři rakouských a českých novin dokázali svým čtenářům přinést podrobné informace o ruských událostech a bolševickém programu. Mimo jiné už tehdy zazněl názor, že Rusko se v důsledku převratu nevyhne občanské válce.

Hned na druhé straně pátečního vydání vysvětluje Arbeiter Zeitung v článku „Revoluce za mír“ podstatu a poslání petrohradského převratu, jak ho vnímali vídeňští sociální demokraté: „Petrohradští dělníci a vojáci zatkli buržoasní vládu a na uprchlého Kerenského vydali zatykač. Strhli na sebe vládní moc. Poprvé po krvavém konci Pařížské komuny v roce 1871 se dostalo hlavní město do rukou proletariátu.“

„Už od březnových událostí se třídní rozpory v ruské společnosti stále zostřovaly. Jen za pomoci vojenského násilí mohlo být rozhodnuto, které ze tříd stát ovládne. Počátkem září se generál Kornilov pokusil strhnout na sebe státní moc s cílem odstranit demokracii, její sověty rozehnat a podřídit dělníky a vojáky vojenské diktatuře. Kornilovův pokus narazil na bdělost vojáků.“

Logo

„Lidé zahořklí protahováním války a prohlubující se hospodářskou nouzí, stále častěji se uchylovali k bolševikům, v posledních obecních volbách v mnoha městech, zejména pak v Moskvě, získali většinu hlasů. A nyní se ukázalo, jak silně bolševici vládnou vojákům. Odmítli poslušnost Kerenskému a slepě plnili rozkazy, za nimiž se skrývalo Trockého jméno. Bolševici tak mohli uskutečnit svůj plán: revoluční jednotky, především kronštadtští námořníci, již od roku 1905 neohrožená revoluční garda, a ozbrojení dělníci vyborgské průmyslové čtvrti ovládli město.“

Triumf demokracie nebo...

Logo

„V Petrohradu se uskutečnila opravdová diktatura proletariátu. Byl vyhlášen její program, jenž se setkal s významným ohlasem mezi lidmi: za prvé zřízení vlády dělníků a vojáků, za druhé okamžité rozdání velkostatkářské půdy rolníkům a za třetí, avšak především, okamžitá nabídka k uzavření demokratického míru, vznesená vůči Německu a Rakousku.“

„Události v Petrohradu se mohou stát velkým triumfem demokracie, ale mohou také znamenat výzvu ke krvavé občanské válce. Zvítězí-li revoluce, pak Rusko získá vládu, která se stane na anglickém a francouzském imperialismu nezávislá, připravená s ústředními mocnostmi uzavřít pro obě strany levný a čestný mír. Nyní záleží na tom, zda Německo a Rakousko-Uhersko jsou pro takový mír připraveny, zda nabídnutou ruku přijmou a vyjdou vstříc ruské demokracii.“

List dále sděluje, že na probíhajícím jednání rakouského parlamentu poslanci sociálně demokratické strany upozornili ministra zahraničí Czernina, že chystaný plán uskutečnit personální unii Rakousko-Uhersko-Polsko může zcela zhatit možná mírová jednání s Ruskem, má-li se naplnit obecně hlásané heslo o míru bez anexí a kontribucí. Úmysl připojit k Prusku Kuronsko a Litvu, tedy území ještě nedávno kontrolovaná Ruskem, by znamenal porušení této zásady. Nejednalo by se o nic jiného než o plíživou anexi.

Na třetí straně pak list přináší doslovné znění prohlášení, vydaného 7. listopadu petrohradským sovětem dělníků a vojáků. Novinářům ho poskytlo hlavní rakouské válečné tiskové oddělení:

Prohlášení o sesazení Prozatímní vlády v Rusku (7. listopadu 1017)

„Petrohradská posádka a proletariát svrhly Kerenského vládu, protože se obrátila proti revoluci a lidu. Převrat se odehrál bez kapky prolité krve. Sovět dělníků a vojáků převrat slavně přivítal a do zřízení vlády sovětů uznal moc válečného revolučního výboru. Vojáci se žádají, aby dohlédli na chování svých velení. Důstojníci, kteří se otevřeně a zpříma nepřihlásí k revoluci, musí být jako nepřátelé zatčeni. Program: okamžitý návrh na demokratický mír, předání půdy statkářů do rukou rolníků, předání moci sovětům a okamžité svolání ústavodárného shromáždění.“

„Všem plukovním a soudním výborům: Kerenského vládou zavedený trest smrti na frontě se ruší. Všichni revoluční vojáci a důstojníci, kteří se pro politické činy nacházejí ve vazbě, budou okamžitě propuštěni.“

Diktátor Kerenský je na útěku, Lenin chce mír

Na titulní stránce páteční ranní Bohemie najdeme chytlavý titulek „Okamžitý konec války!“ a podtitulky „Program Lenina a revolucionářů. Státní převrat bez prolité krve“. Tučnými písmeny list cituje z Leninova vystoupení bezprostředně po úspěšném svržení Kerenského vlády: „Strany válku vedoucí jsou žádány, aby se dohodly na klidu zbraní. Předání půdy rolníkům. Přijetí opatření, čelících hospodářské krizi.“

V komentáři „Boj za mír“ na první stránce list uvádí základní důvody, proč Lenin nakonec získal navrch nad původně rovněž revolučním a současně socialisticky orientovaným Kerenským.

Vladimír Iljič Lenin v roce 1920

„Lenin chce mír. Bezodkladný a bezpodmínečný mír, jenž těžce zkoušenou říši má spasit před běsněním anarchie. Kerenský jej chtěl také. Heslo ‚Chléb a mír‘ si na své prapory vepsali březnoví revolucionáři, kteří carismu připravili rychlý konec. Kerenský byl jejich hrdinou, protože v něm spatřovali nejsilnějšího spojence pro své cíle.

Kerenský se ale zpronevěřil. Čím byla jeho moc větší, čím silněji revoluce nazrávala, tím nápadněji podléhal anglickému vlivu, tím více odkláněl své úsilí od vlastních cílů. V různých parlamentních institucích, v nichž se socialismus pokoušel společně s měšťanstvem budovat nové Rusko, získávalo navrch heslo ‚Boj pokračuje‘. Separátní mír s ústředními mocnostmi představoval strašáka. Byla s ním spojována myšlenka útlaku Ruska německým hegemonem.

Oslabený Lenin, podezřívaný ze spolupráce s ústředními mocnostmi musel v červenci uprchnout a následoval Kerenského rozkaz k jeho zatčení. Nyní se náhle vynořil jakoby zpod vodní hladiny a Kerenský, diktátor, generalissimus, se nachází na útěku a Lenin za ním vyslal rozkaz k zatčení.“

Bolševici jako „maximalisté“

Události v Rusku má toho dne na první straně i Národní politika. Zajímavé je, že v redakčním komentáři se píše o bolševicích, přestože v Čechách se tehdy užívalo spíše označení „maximalisté“.

Komentář k revoluci v Rusku z titulní strany Národní politiky (9. listopadu 1917)

„Co bude dále, těžko říci při nevyzpytatelnosti ruské duše. Hlavní jest, co řekne armáda na frontě a mužici, kterým se stále slibují pozemky, kam se přikloní mimopetrohradští kozáci, zkrátka nalezne-li státní převrat ohlasu v říši se 180 miliony a tolika národy a kmeny. Nová moc ukáže brzy, co dovede vytvořit a dovede-li vůbec něco vytvořit ve prospěch Ruska. Opakovat se bude stará historie. Vyjednávání s přáteli, nepřáteli, zatím co anarchie dostoupí vrcholu v Rusku a nastane oddělení krajních živlů a umírněných. Vybouřit se musí ruský člověk, pak nabude opět rozumu.“

Večerní vydání pražské Bohemie už přináší první zprávy o reálné hrozbě občanské války v Rusku:

„Stávající bolševičtí vůdci počítají s pravděpodobným úspěchem revoluce, ačkoli připouští možnost vytvoření kontrarevoluční vlády v Novočerkasku s finanční pomocí Dohody a za podpory kozáků. Bolševici, nestarajíce se o své spojence, chtějí uzavřít separátní mír, nicméně nesouhlasí s odtržením Kuronska ve prospěch Německa, poukazujíce na právo národů na sebeurčení. Řešení polské otázky se má podle nich přenechat Polákům.“

autor: ern
Spustit audio