Petr Dudek: Prezidenta nevolíme! Ale chováme se tak...

Známe tváře, vkus, záliby i profesionální kariéry potenciálních prvních dam. Můžeme je porovnávat s jejich předchůdkyněmi - jistě jste už také ve svých novinách zahlédli sérii archivních fotografií prezidentských manželek i s průvodním slovem. Tak už to u nás před prezidentskými volbami bývá...

O mužích, kteří chtějí být prezidenty, se toho dozvídáme mnoho. Ale proč? Musíme vědět, že tenhle kandidát zpíval v dětství v rozhlasovém sboru, ale jeho protivník drnkal na kytaru? Nemělo by nás spíš zajímat, co si myslí o americké radarové základně v Brdech? Nebo by bylo lepší vědět, kdy by chtěl který uchazeč nahradit korunu společnou evropskou měnou?

Máme studovat jejich stanoviska ke hrozbě globálního oteplování? A nestálo by za to porovnat jejich názory na fungování soudů? A co soudí o poplatcích u lékaře? A o uspořádání olympijských her v Praze? A ještě je tu Kaplického knihovna! A zákaz kouření v restauracích a barech! Ano? Nebo ne? A nesmíme zapomenout na rovnou daň! A na integraci Romů! A na Čunka, který není ve vládě a chtěl by se do ní vrátit!

Na to všechno - a ještě na mnohé další otázky - nám už oba kandidáti odpověděli. Nic proti tomu, ale posíláme je snad na Hrad my? Volí je přece poslanci a senátoři! A kdybychom chtěli opravdu vědět, koho uvidíme za pár dnů či týdnů ve Vladislavském sále skládat přísahu, museli bychom nahlédnout do jejich hlav. Nebo zákonodárcům rozvázat jazyky. A to bohužel bez kouzelného proutku nejde.

Dobře to vědí, a těží z toho. Oni na rozdíl od kandidátů neodpovídají na stovky stále se opakujících otázek - i když jsou to oni, kdo rozhodují o budoucím prezidentovi. Někteří otevřeně oznamují, koho budou volit. Jiní tvrdí, že se rozhodnou až na poslední chvíli. Ti nejmazanější přiznávají, že budou svou volbu měnit podle toho, o které kolo hlasování půjde!

Takže: koho asi zvolí? Českoamerický politolog Zdenek Slouka nedávno v Respektu předpověděl, že mnozí volitelé si volbu usnadní, abdikují na vlastní myšlení a ponechají volbu partajnímu handlu. Ale možná se prý najde dost těch, kteří myslí po svém. Pan Slouka tím přesně pojmenoval bod, za který se při současné úpravě zákonů nikdy nedostaneme.

Ale proč se tedy ptáme kandidátů na všechno možné i nemožné! Proč tak pečlivě sledujeme jejich narcistní debaty? Proč nás tak zajímá, že jeden si kryje pleš přehazovačkou a druhý zastřihuje bílé vlasy na ježka?

Odpověď nemůže být jiná: my chceme vědět, kdo se stane prezidentem, chceme znát jeho minulost, plány, vkus, záliby i rodinné pozadí. Je to pro nás důležité - a proto se už dlouho chováme, jako bychom si ho měli vybírat my sami. Stav, v němž hlavu státu volí neprůhledným způsobem poslanci a senátoři, je pro nás nepřirozený, nevhodný a překonaný. Zbývá maličkost - přimět poslance a senátory, aby to vzali na vědomí - oni sami se totiž práva volit hlavu státu nevzdají.

Autor je redaktor Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu