Prezidentské manévry
Bylo to jako nostalgická ozvěna starých časů, když uprostřed nervózních tanců obou kandidátů na úřad prezidenta kolem poslanců a senátorů zaznělo náhle jako hlavní zpráva dne, že bývalého prezidenta Václava Havla právě propustili z nemocnice. Ta zpráva nebyla sama o sobě žádnou bombou:
v jednasedmdesáti není několikadenní pobyt v nemocnici nic neobvyklého, zvlášť když se jedná o pacienta, který má problémy s dýcháním už řadu let. V kontextu ostatních zpráv ale nepřímo signalizovala, co v této zemi úřad prezidenta ve skutečnosti pořád ještě znamená: prezident je evidentně chápán spíš jako mocnář s kořeny kdesi v 19. století než jako moderní politik, volený na čas do čela státu.
V tomto ohledu by mohl mít pozoruhodný sběrný dokument "Občan Havel", jehož filmová verze právě přichází do kin a který poběží také jako seriál v televizi Nova, na českou společnost daleko větší "výchovný efekt", než by se na první pohled mohlo zdát. Pozoruhodný je tento dokument totiž nejen proto, že skýtá podrobný pohled za kulisy dění na Hradě v 90. letech, nýbrž že ukazuje prvního českého prezidenta polistopadové doby jako člověka z masa a krve a ne jako mýty opředenou mumii.
Svár mezi aureolou prezidentského úřadu a osobnostmi obou kandidátů, kteří se o něj ucházejí, stojí v popředí i nyní. Jan Švejnar si to uvědomuje a má v úmyslu - mimo jiné- pracovat také na tom, aby byl prezident v této zemi, jak to formuluje, "civilnější". Otázka je, nakolik tím u lidí může bodovat. Prezident Klaus naopak z výsluní své hradní funkce vysloveně těží. Což ale samo o sobě není nic divného: tzv. "prezidentský bonus" je známý i z jiných zemí.
Jenže veřejnost v našem případě stejně nemá do volby prezidenta co mluvit. Koho tedy mají ovlivnit všechny ty televizní nebo rozhlasové duely, ať přímé či nepřímé? Je tomu snad opravdu tak, že by se poslanci a senátoři rozhodovali podle výzkumů veřejného mínění? To nepochybně ne, jakkoli to občas- hlavně v klubu KSČM- někteří z nich naznačují.
Faktem je, že jasno mají- pokud jde o Klause- především v ODS. Už na svém sjezdu se usnesli a stvrdili svými podpisy, že současný prezident musí zůstat na Hradě. A nepochybně svůj slib v pátek dodrží. Mají k tomu totiž velmi pádný důvod: Jak to trefně formuloval Jan Švejnar v dnešním radiožurnálu, Klaus je člověk, který "má rád moc, je schopný ji uchopit a držet". Klaus sám mnohokrát v posledních týdnech zdůraznil, že by se rozhodně nenechal odsunout kamsi na americkou universitu, nýbrž zůstal by zde, ve veřejném životě, v centru dění. Co taková slova v reálu znamenají, není těžké si představit: Kdyby se nový prezident jmenoval Jan Švejnar, mohla by ODS svého "otce zakladatele" stěží nechat na holičkách. Konal by se například mimořádný sjezd, na němž by se Klaus stal z čestného opět aktivním předsedou své strany. A jako takový by dřív nebo později nastoupil do čela vlády- pokud by to ovšem nynější křehkou koalici předtím nepohřbilo. Takový scénář si nejspíš uvědomují nejen v ODS. Může být v pátek tou pravou motivací hlasů pro Klause i v jiných politických stranách. Václav Klaus, uklizený v roli "tatíčka" na Hradě, je pro mnohé poslance a senátory totiž schůdnější než uprostřed každodenní politiky.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
