Kdo v ODS má zájem na zvolení Václava Klause?

Oba kandidáti vyhlásili, že se svým zvolením najisto počítají. Václav Klaus řekl, že neuvažuje o horizontu po 8. únoru, protože toho dne bude zvolen. Jan Švejnar oznámil, že se do Ameriky už nevrátí, protože bude českým presidentem.

Mezi těmito svalnatými řečmi, které provázejí každé volby všude na světě, občas pronikne signál, varující, že ne všechno je jen hra na kamery a že problémy v zákulisí skutečně existují. Jak je už v posledních měsících tradicí, s jednou obzvlášť povedenou konspirační teorií vystoupil Vlastimil Tlustý, enfant terrible dnešní ODS, ještě nedávno jeden z nejvlivnějších lidí v této straně a dnes muž na okraji zájmu i vlivu.

Muž, který prohrál svůj boj s předsedou Mirkem Topolánkem. Muž, který několikrát v životě zvolil špatně. Určitě tehdy, když - krátce před listopadem 1989 - vstoupil do KSČ, aby si zajistil kariérní postup. Tento čin mu pak velice komplikoval pozici v ODS. Tlustého stranický vrchol byla funkce předsedy poslaneckého klubu, kterou zastával řadu let a jakožto člen vrcholného grémia měl k podstatným rozhodováním velmi blízko. Navíc byl vždy podporován prvním předsedou ODS, dnes presidentem Václavem Klausem. Byl to právě on, kdo Tlustého ještě v prosinci 2002 na kongresu ODS ve Františkových Lázních přesvědčoval, aby kandidoval na předsedu strany.

A tehdy udělal Tlustý druhou fatální chybu. V konstelaci, jaká vládla ve Františkových Lázních, měl nepochybně šanci. Na jeho jméně by shodli nejen jeho Středočeši, ale i velká část moravských delegátů stojících za tehdy kandidujícími Petrem Nečasem a Martinem Římanem. A patrně by získal - na Klausovu přímluvu - také hlasy Zahradilových Pražanů, kteří rozhodli o vítězství Mirka Topolánka. Tlustý do toho nešel - a prohrál. A to na celé čáře. Topolánkovi se podařilo stranu postupně opanovat, do důležitých postů obsadit své lidi a Tlustého od vlivu vytěsnit.

Předsedy zákonodárných klubů se stali Topolánkovi blízcí Petr Tluchoř ve Sněmově a Tomáš Julínek v Senátu, své místo na slunci znovu obhájil místopředseda ODS Ivan Langer, odvěký Tlustého rival. Připočteme-li, že Topolánek a Klaus opravdu nepocházejí takříkajíc z jedné vesnice, nemají spolu nic společného, kromě barvy stranického loga, můžeme mít dojem, že Tlustého aktuální vystoupení dává smysl. Co vlastně Tlustý řekl?

Že Klaus nemá v ODS zdaleka všechny hlasy pro svou presidentskou volbu jisté. Z úst Klausova věrného stínu to zní přinejmenším překvapivě, ale jen na první pohled. Tlustý jistě nechtěl deklarovat, že on sám Klause volit nebude. Spíš chtěl trochu zašmodrchaně naznačit, že je možné, že by Klause nevolil některý z lidí za premiérem, a protože je volba tajná, pak to Topolánek hodí před veřejností na Tlustého a jeho frakční ambici. Tlustý tak zabíjí dvě mouchy jednou ranou: řeže větev Topolánkovi, a zároveň sám sobě vytváří alibi pro časy příští.

Věcně vzato je to ale naprostý nesmysl. To pochopíme, když se zamyslíme, kdo všechno v ODS má, případně nemá zájem na Klausově opětovném zvolení do čela státu.

Předně sám premiér. Topolánek by si určitě dokázal snadno představit vládnutí se Švejnarem. Možná by se mu dokonce vládlo snadněji, Švejnar by si notoval s Bursíkem, dnešní koaliční vláda, která nemá na řadu zásadních věcí, jako např. na americký radar, jadernou energetiku atd., společný názor, by ho neměla ani nadále, ale Topolánkovi by to nijak nepřekáželo v tom dělat si svoji politiku, ať už pod ní rozumíme čemukoli. Třeba jen investicím do dopravy a privatizaci strategických firem. To jsou věci, které zajímají manažera Topolánka. A ty nemají ideový kabát, tam jde jen o peníze.

Jenomže kdyby premiér vsadil na Švejnara, spolu s ním by si takříkajíc "koupil" zástup dalších zájmových partiček, které by mu lezly právě do privatizačního či investičního zelí. A možná by se při tom oháněly ideovou rétorikou, to je možné, nikoli podstatné. Topolánek ví, že Klaus je korektní partner, s nímž si nemusí padat kolem krku, ale nepodrazí ho. Za předchozí dva roky to mohl učinit už nejméně třikrát - a neudělal to.

A přitom i Klausovi by se zdánlivě mohlo existovat lépe s Bémem či Tlustým za zády v pozici předsedy ODS. Prostě - nestalo se. A Topolánek se může spolehnout, že to ani nestane. Žádnou podobnou jistotu mu Švejnar s Havlem a Zieleniecem za zády neskýtá. Proto bude volit Klause.

Klause bude samozřejmě volit Tlustý a jeho parta. Jednak ho opravdu považují za nejlepšího, jednak nezvolení Klause znamená rozkol v ODS, a to by Tlustý při svém oslabení nemohl ustát. A také tu je nepochybné riziko pádu vlády, dokonce možná nových voleb. Skutečný konspirátor by možná přemítal, že Tlustý může vsázet právě na to, neboť je zhrzen, že mu Topolánek nedal znovu ministerstvo financí. Může to být Tlustého vzkaz Švejnarovi, znamenající ochotu k budoucí spolupráci? To není pravděpodobné.

Protože spíše než co jiného by nevolba Klause přiblížila parlamentní volby, a v těch by ODS nemohla nikdy dosáhnout na tak vysoká procenta jako v roce 2006. Prostě už jen proto, že dnes vládne, je na očích, a proto je hromosvodem všech neúspěchů a kritik. Vládnoucí strana málokdy vítězí podruhé za sebou. To by ale znamenalo, že mnoho dnešních poslanců za ODS přijde o chleba. A oni to dobře vědí. Když nic jiného, tak tento důvod je tím nejpádnějším argumentem, proč budou volit Klause: všichni za jednoho - a každý pro sebe.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .