KSČM a volba prezidenta
Čeho chtějí komunisté vlastně docílit? Tuhle otázku si komentátoři kladli týdny před volbou prezidenta. A shodovali se především v jedné věci: Kdyby se nepovedlo ODS sehnat dost lidovců a do počtu nějakého toho přeběhlíka od sociálních demokratů, pak nastane hvězdná hodina KSČM.
Jenže k čemu ji chce tato strana využít? V tom se už komentátoři rozcházeli.
Se svou strategií se komunisté v předvečer volby přitom vůbec netajili: umožní Švejnarovi postup do dalších kol jenom proto, aby znemožnili zvolení Klause. A pak? Že by opravdu mohli náhle začít vytahovat svoje prezidentské kandidáty jako kouzelník králíky z klobouku, to se málokomu zdálo stravitelné: kdyby nějakého kandidáta měli, už ho dávno parlamentním stranám a veřejnosti představili. Než se Jan Švejnar etabloval jako vyrovnaný protivník Václava Klause, bylo na politické scéně pro dalšího uchazeče o prezidentský úřad, zvlášť pokud by byl opravdu nadstranický a všeobecně známý, určitě místo. Jelikož o něm ale komunisté od začátku mluvili v hádankách, nejspíš ve skutečnosti, tak zněl většinový ortel analytiků, žádného vlastního kandidáta nemají a chtějí jen zvýšit svou cenu.
To by byla ovšem ta lepší alternativa: pravděpodobnější totiž je, že komunisté sice žádného vlastního kandidáta nemají,- anebo aspoň ne takového, kterého by mohli myslet vážně- ale klidně by volbu prezidenta zablokovali jenom proto, aby ukázali, že to bez nich prostě nejde.
Že byl komunistický režim "zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný", máme uzákoněno už řadu let. Zatím to KSČM nezabránilo ani v tom, aby se s ledovým klidem dál veřejně neprohlašovala za nástupce předlistopadové totalitní partaje. A neubralo jí to ani na přízni voličů, spíš naopak. Václav Havel se s představiteli KSČM odmítal setkávat a tiše doufal v biologické řešení. Jeho nástupce Klaus sice komunistickému poslaneckému klubu před svou první volbou nasliboval hory doly, ale nakonec se s Grebeníčkem nechal jen vyfotit v Lánech.
Diskuse o totalitní minulosti se u nás nikdy nekonala. Naopak: v televizi se vesele promítají budovatelské filmy a major Zeman, tohle stěžejní dílo neostalinistické propagandy za normalizace, je na DVD v každé trafice.
Ostrakizace fosilní KSČM je za takových okolností nejen směšná, ale vysloveně nebezpečná. Je to totiž jenom fasáda, za kterou ostatní politické strany, ač pořád ještě hlásají, že by se s KSČM nikdy nespojily, s ní na regionální rovině a v kuloárech už dávno, a to všechny bez rozdílu, čile spolupracují. Potřebují ji jak do svých koaličních počtů na radnicích, tak k tomu, aby v parlamentních kuloárech prosadili své zájmy.
To, čeho jsme svědky teď, je prosté: komunistům došla trpělivost. Mají v úmyslu svým partnerům ukázat, že jsou zapotřebí i při volbě prezidenta. A že když budou chtít, mohou to hnát až k ústavní krizi.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
