Raněné ošetřit, padlé odepsat - čeká nás druhá volba prezidenta!

12. únor 2008

Prvý den volby prezidenta byl vyplněn po mém soudu zajímavou a profesionálně vedenou mnohahodinovou taktickou bitvou, jejímž strategickým cílem bylo rozhodnutí o tajné či veřejné volbě prezidenta. Druhý den, pod tlakem tvrdého a koordinovaného boje z obou stran slabším praskaly nervy.

Parlament se již v pátek z pochopitelných důvodů rozdělil na rovnocenně silné tábory, které zápasily až po finální jemné finesy na hraně 21 hodin, kdy se jedni snažili proces zastavit a druzí věděli, že kruhová obrana soupeře je nalomena a lze dobýt rozhodného vítězství.

I s odstupem nadále nechápu rozhořčení zvláště novinářů nad průběhem volby, nad tvrdou politickou konfrontací a procedurálními manévry. Nevolíme ani přednostu stanice ani královnu hasičského bálu, aby to byla sousedská selanka!

Prvá volba byla projevem vysoce propracované parlamentní technologie boje, který šel napříč koalicí a opozicí, protože v utkání o prezidenta vzala za své i notorická rigidita české politiky. Krátkodobé či dlouhodobé politické dohody převážily nad střednědobým podílem na exekutivní moci.

Parlamentní bitva ukázala, že tvrzení o symbolickém a pouze reprezentativním postavení prezidenta není pravdivé. Jak z hlediska vlivu, tak pravomocí jde o vlivný post, soudě podle kalibru nasazených nástrojů a totální mobilizace zúčastněných. Otázka, zda po dalších pět let půjdou věci na Hradě nezměněně nebo zda se Hrad stane katalyzátorem změny a nové dynamiky politických poměrů, je předmětem nejvýznamnějšího politického střetu v tomto roce. V Čechách je samozřejmě tradicí, že ohrožení mocenské kontinuity prožívají její protagonisté jako "konec světa" a propadají poněkud "stalingradskému" stavu mysli totální války.

Po delší době máme dva zcela rozdílné kandidáty a výběr vítěze bude mít citelné důsledky. Jeden jasně říká "nezměním se" a víte jaký jsem, včetně promítání "soukromých" názorů do výroků hlavy státu. Druhý chce navázat na tradici nadstranického prezidenta a chce prezidentství dělat jinak, protože nahlíží věci "zvenku" a komplexně. Tak tvrdou a alternativní volbu jsme zde dlouho neměli.

Laikům se mnohé z volebního jednání parlamentu zdálo jako obstrukce, zejména když se oba tábory přetahovaly o metodě volby. Jenomže obstrukce parlamentní procedury je jen pro znalce. Není pro diletanty, kteří nechápou, že ji mohou využít a nemusí se podřídit pravidlům.

Tajná volba by se odvracela těžko, kdyby Hrad neudělal diletantskou chybu, kdy se dal nachytat "in flagranti" se Šloufem. Od té chvíle získal požadavek veřejné volby, kdy je parlamentářům vidět na prsty, naprostou legitimitu. A je lhostejno, zda je v pozadí pomstychtivý Zeman, nebo Šloufovy obchodní zájmy. A že s tím přišli Zelení bylo nejen košer, ale prvý náznak promyšleného postupu: ODS se tak dlouho chlubila, kolik má opozičních hlasů, až o ně přišla. Veřejná volba byla jediným způsobem jak odhalit trojské koně dříve, než se otevřou brány Tróje.

Nepřekvapuje, že se za těchto okolností pár lidí "vyhledalo" lékaře nebo odmítlo volit a uteklo ze strachu z "nedemokratičnosti" veřejné volby. Obdobně mne nepřekvapuje, že ODS popírá existenci obchodu, kde na jedné straně je majetková kompenzace církví a na druhé volba jejího kandidáta. Sázky v bitvě o způsob volby a zvoleného kandidáta nesporně byly a jsou obrovské a výsledky prvé volby potvrdily smysluplnost procedurální bitvy.

Ve veřejné volbě byl Švejnar rovnocenným soupeřem Klause a Klaus nebyl zvolen, jak se obávali ODS i lidovci. Nezvolení ale není důvod k hysterii ani k napadání parlamentu pro způsob a protahování volby. Parlament dělá důkladně svou práci a v prvé volbě prezidenta byl a zůstal poměr sil mezi kontinuitou a změnou nerozhodnutý.

V tvrdé bitvě se samozřejmě několik lidí ztratilo a nevolilo, protože měli jiné představy nebo závazky. Mnozí z těch, kdo mají příliš velké závazky nebo sázky, jsou natolik zaskočeni, že je nelze přehlédnout, protože dělají chyby.

Mnozí, kdo si zatím neuvědomili odpovědnost za stát, chtějí uhnout odpovědnosti za demokratické poměry. Když jsem viděl jak začínají komunisté hledat bílé koně, kteří by je zbavili odpovědnosti za opuštění jejich pozic v parlamentní vřavě, uvědomil jsem si, že i oni mají po prvém kole dost. Nejsou co bývali, opravdu nejsou.

Bitva o prezidenta neprobíhá povrchně nebo bez zájmu zúčastněných. Je to boj, který musíme svést až do konce. Proto říkám, padlé pohřbít, raněné do špitálu, ječící do studené sprchy, včetně novinářů. Ostatní zpět do křesel volitelů a do další volby. Je to jejich boj a jejich práce. Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: Ivan Gabal
Spustit audio