Je čas na změnu?
Ve svém dovětku k prezidentské volbě se publicista Jefim Fištejn zamýšlí nad tím, s jakým sloganem asi přijdou uchazeči o Pražský hrad za pět let.
Hlavním slovem posledních dnů byla změna. Slůvko je to podmanivé, lidskému uchu zní libě. Proto se v politice hodně nadužívá. Každý vyzyvatel se dušuje: se mnou přichází změna. Potíž je v tom, že to slovo mnoho neznamená. Když něco jde o deseti k pěti, je to také změna. Jen s odstupem času poznáme, zda vroucně přivolávaná změna byla k lepšímu, či vedla rovnou do horoucích pekel. Je to slovo s nulovou výpovědí o kvalitě jinakosti. Můžete si s ním pohrávat, jak chcete. Změna je život. Život je pes. Znamená to snad, že změna je pes? Může být cokoli.
V některých slovanských jazycích změna má blízko ke zradě, k podvodu. Vědci dávno přišli na to, že v mozku máme zvláštní buňky novoty, které musíme občas uspokojovat výměnou prostředí nebo střídáním partnerů. Společenský vývoj má však jiné zákonitosti. Nejhůře jsou na tom společnosti, které zažívají příliš časté změny. Naopak, k nejblahobytnějším na světě patří země s dlouhodobým nepřerušovaným vývojem. V takovém Rusku jedna změna stíhá druhou a každý trend má jen krátký dech. Zato Island, Norsko nebo Dánsko převratné změny skoro nepoznaly. Někteří dokonce tvrdí, že ke štěstí vede v podstatě každá cesta, pokud po ní kráčíte dostatečně dlouho.
Před deseti lety se u nás hlasitě volalo po změně. Žádná však nepřišla a prožili jsme pár docela úspěšných roků. Už dnes se těším na příští prezidentské volby. Změna na Pražském hradě bude zaručena z podstaty věci, a tudíž žádný z uchazečů si toto heslo nebude moci přivlastnit. Vtipnějšímu z nich nakonec nezbude, než ho nahradit stejně podmanivým slibem: "Dáte-li mi svůj hlas, se mnou přijde jaro!"
