Josef Mlejnek: Prezidentská loterie
Způsob, jímž probíhala volba prezidenta, vyvolal všeobecné pobouření a v jeho důsledku zesílilo volání po přímé volbě hlavy státu. To jsou celí Češi! Pět let je jim volba prezidenta skoro ukradená, k volbám do Senátu, který se na jeho výběru významně podílí, se neuráčí přijít, pak vidí v přímém přenosu něco málo z parlamentní kuchyně, ztratí nervy, a pokud někdo z politiků či politologů zbrkle zvolá: "Přímá volba!", stádo se hned přidá na jeho stranu.
Přátelé, tak takhle ne! Existuje přece celá řada způsobů, jak vybírat prezidenta republiky. Přímá volba je pouze jedním z nich, a nikoliv zrovna tím nejchytřejším. Buďme alespoň občas trochu konzervativní a podívejme se pro inspiraci do dávných zašlých slavných časů starého Řecka a Říma.
Již staří Řekové a Římané znali a hojně využívali geniálně jednoduchý způsob výběru veřejných činitelů: totiž los. Losování tehdy patřilo dokonce k nejhojněji používaným způsobům výběru, hlasování bylo vyhrazeno spíše pro výjimečné případy. Je-li ale u nás nejčastěji používaným způsobem výběru hlasování, proč to neotočit a nezvolit pro zcela výjimečný výběr hlavy státu právě los? I jako odkaz na antickou tradici, z níž demokracie dodnes čerpá. A též z toho důvodu, že by šlo o způsob vlastně nejdemokratičtější.
Snadno dokážeme, proč. Prezident, hlava státu, má především reprezentovat - občany České republiky, zdejší lid, a to doma i navenek. Má být nadstranickým výrazem všech. Při volbách do parlamentu, který má dvě stě členů, lze zhruba dosáhnout toho, že celé těleso nějak vyjadřuje rozložení politických preferencí celé společnosti, zvláště tehdy, použije-li se poměrný volební systém. Ale prezident? Ten je jenom jeden.
Šlo by postupovat metodou "hadrový panák"? To jest roztrhat klasického ódéesáka, socdemáka, komunistu, lidovce a zeleného na kousky a pak je nějak slátat dohromady? Těžko - lékařská věda přes své úžasné výkony ještě nepokročila tak daleko, aby byl tento způsob výběru prezidenta životaschopný.
Musíme tedy vzít za vděk vědou jinou, a sice statistikou. Provádí-li se náhodný výběr v dostatečném počtu případů, je jisté, že vybraný vzorek bude věrně odrážet celek, z něhož je vybírán. Pokud by tedy měl každý občan své číslo (třeba číslo mobilu) a pokud by se vždy jednou za rok někdo z občanů vylosoval do funkce prezidenta, bylo by naprosto jisté, že takto postupně vzniklý vzorek dvouset až pětiset prezidentů by věrně reprezentoval společnost, z níž by byl vylosován.
A navíc - proč jen jednou za rok? Takto by se dala hlava státu obměňovat třeba každý měsíc. Lidé přece chtějí změnu. Václava Klause by tak mohla záhy vystřídat březnová prezidentka paní Nováková z Michle, 55 let, úřednice, co čte Blesk a poslouchá... Gotta ne, nebojte se, někoho jiného, ale nebudeme prozrazovat všechno.
Výběr prezidenta losem by byl navíc vskutku demokratičtější než klasické volby. Neboť demokracie znamená vládu lidu, a nemůže-li vládnout všechen lid jako celek, už jen z toho důvodu, že by pak neměl koho ovládat, je logické, že by vláda lidu měla dorůst do podoby, kdy je vlády schopen a vládu také vykonává kdokoli z lidu. Že paní Nováková z Michle nerozumí jaderným elektrárnám? A vy znáte někoho z vlády, kdo jim doopravdy rozumí, koho byste pustili do velína Temelína a šli klidně spát?
Dobrá, vládu zatím losovat nemusíme, ale pro prezidenta, jenž stejně žádné velké pravomoci nemá a jenž má hlavně reprezentovat, je losování tím nejvhodnějším, nejlevnějším, nejrychlejším a hlavně nejdemokratičtějším způsobem výběru. Jenže vysvětlujte tohle poslancům, zvoleným zástupcům lidu...
Autor je politolog
