Při svátku Uvedení Páně do chrámu se připomíná Den zasvěcených osob
Svátek Uvedení Páně do chrámu, který připadá na 2. února, je v římskokatolické církvi slaven jako "Den povolání k zasvěcenému životu". Tento liturgický svátek totiž připomíná Ježíšovo zasvěcení v chrámu, a proto papež Jan Pavel II. jeho oslavu spojil s těmi, kdo v církvi zasvětili svůj život službě Bohu i bližním.
Během dne zasvěcených osob se pravidelně scházejí se svými diecézními biskupy ti, kdo se Bohu zasvětili sliby (v řeholních společenstvích, sekulárních institutech i mimo ně). Při společné bohoslužbě děkují za dar svého povolání, obnovují svoje zasvěcení a povzbuzují se v ochotě a připravenosti sloužit druhým.
Letos se světový den zasvěcených osob konal už pojedenácté a v České republice se k němu přidaly všechny diecéze. Na našem území působí v současné době 73 ženských a 30 mužských řeholních řádů a kongregací.
Setkání zasvěcených osob z plzeňské diecéze bylo zahájeno v pátek 2. února v 9.30 mší svatou celebrovanou v katedrále sv. Bartoloměje plzeňským biskupem Františkem Radkovským. Bohoslužba byla zahájena u vchodu do katedrály žehnáním svící. Poté se průvod zhruba šedesátky účastníků s rozsvícenými svícemi odebral do presbytáře, kde probíhala bohoslužba slova. V kázání biskup Radkovský uvedl, že v současné době je na světě kolem milionu lidí žijících zasvěceným životem, což je jedno promile (jedna tisícina) z celkového počtu jedné miliardy všech katolíků na světě.
Při obětování v obětním průvodu všichni přítomní lidé žijící zasvěceným životem odevzdali své svíce biskupovi na znamení obnovy svých závazků. Hořící svíce jsou symbolem života stravovaného obětí pro Boha a pro bližní, života vydávajícího duchovní světlo. Poté byly přinášeny obvyklé obětní dary - chléb, víno a voda.
Po mši svaté program pokračoval v budově biskupství, kde měli účastníci příležitost ke vzájemnému představení a poznávání. Bylo zde možno vidět například dominikány, františkány, salesiány, obláty či sestry z komunity svatého Josefa, ale nejpočetnější a nejmladší skupinu tvořili bratři a sestry z komunity Koinonia Jan Křtitel.
A kolik lidí v plzeňské diecézi žije zasvěceným životem? Na to odpovídá biskup František Radkovský:
"Dnes jsme tu na mši viděli přes šedesát lidí, a když by se to dalo dohromady ještě s trapisty, kterých je zhruba dvacet, a s dalšími, kteří nemohli přijet, dalo by to dohromady zhruba stovku, což mě dost překvapuje."
V plzeňské diecézi je také několik žen, které žijí zasvěceným životem, a přitom nepatří k žádnému řeholnímu řádu, ani k žádné komunitě. Jednou z nich je Lenka Kuřátková, která pracuje s romskými dětmi v Dobré Vodě u Toužimi, kde působí občanské sdružení Český západ.
"Nepatřím k řeholnímu řádu, ale jsem teď kandidátka Ordo virginum, to znamená zasvěcených panen. A toto povolání je poněkud neznámé, i když ne tak docela, protože existovalo už v prvotní církvi. Ale pak někdy asi od 14. - 15. století povolání zasvěcených panen zaniklo, protože ženy, které chtěly zasvětit svůj život Bohu, vstupovaly do klášterů. Teprve po 2. vatikánském koncilu se znovu církev k tomuto povolání vrátila."
Jak vypadá život zasvěcených panen?
"Zasvěcené panny jsou ženy, které cítí volání k úplnému odevzdání se Bohu, a přitom je to zasvěcení se ve světě. Zasvěcené panny nemají ani klášter, ani komunitu, navíc třeba oproti ostatním řeholním sestrám, které skládají sliby čistoty, chudoby a poslušnosti, skládají zasvěcené panny slib čistoty - to znamená odevzdání se Bohu. Ale není tam už poslušnost a chudoba právě kvůli tomu, že tyto dvě věci jsou hodně vázány se způsobem stanov, protože každá řehole má stanovy trochu jinačí. Takže zasvěcené panny nemají své vlastní konstituce nebo stanovy, ale podstatné je tam to, že svůj život dávají Bohu, že nemají manžela, partnera ani děti, ale jejich život je žitý ve světě. Spiritualita zasvěcené panny může být různá. Některé zasvěcené panny mohou pomáhat v nějakém apoštolátu, některé z těch žen žijí třeba vskrytu a v samotě nebo vykonávají úplně obyčejné povolání ve světě a nikdo o nich neví, že jsou v zasvěcení. Takže je to hodně různorodé. Na jednu stranu je to velká svoboda, a na druhou stranu se ta žena musí často vyrovnávat se samotou."
Kolik Vás tady na Plzeňsku je?
"Jsou tady čtyři zasvěcené panny a čtyři kandidátky. Kandidatura trvá pět let, takže potom ta žena může přistoupit k věčným slibům."
A skládá během těch pěti let časné sliby?
"Některé z žen mají sliby, které obnovují každý rok, jsou to časné sliby, a když potom vyprší kandidatura, tak skládají věčné sliby. A některé ty ženy ty sliby nemají. To záleží na tom, jak se ta která žena rozhodne."
A je k tomu nějaká oficiální příprava, nebo je to věc té ženy, koho si najde jako duchovního vůdce?
"Zasvěcené panny spadají přímo pod diecézního biskupa. Zatímco žena, která vstupuje do nějaké kongregace nebo řeholní rodiny, je potom její součástí, tak zasvěcené panny jsou začleněny do diecéze. Spadají tedy pod diecézního biskupa a ten většinou jmenuje kněze, který je spirituálem zasvěcených panen. V současné době nejsou jednotné formační způsoby pro všechny zasvěceného panny třeba v České republice. Záleží, jak se ta která žena v souladu se směrnicí České biskupské konference a po poradě se spirituálem pro zasvěcené panny (v naší diecézi to je Mons. Josef Žák) rozhodne."