Příběhy lidí zasažených působením tzv. Islámského státu, ale i osobní cesty víry křesťanů, židů a muslimů – i to ukazuje festival Jeden svět
121 dokumentárních filmů a přes 120 zajímavých zahraničních osobností letos představí festival Jeden svět. Začne v pondělí (6. března) a po desetidenním promítacím maratonu v Praze se přesune do třicítky dalších českých měst a také do Bruselu. Diváky přitom zavede do sedmdesáti zemí světa. Tolik Jeden svět v číslech a teď už si řekneme, jaké filmy jsou zajímavé z náboženského hlediska.
Příběhy lidí zasažených působením tzv. Islámského státu, ale i osobní cesty víry křesťanů, židů a muslimů – i to zachycují filmy připravené pro letošní festival Jeden svět. Některé z nich představuje dramaturgyně festivalu Julie Kárová.
„Ne letošním festivalu Jeden svět uvedeme film Bratr Jakob německého režiséra Elí Rolanda Sachse, který se zajímavým způsobem zabývá náboženstvím. Bratr režiséra Jakob se rozhodne konvertovat k islámu, a jeho klasická německá rodina s tím má dost problém, protože Jakob se snaží celou rodinu přesvědčit, aby konvertovali také.“
Oba bratři na festival Jeden svět do Prahy přijedou.
„Film je takovým zamyšlením nad tím, co to znamená víra, věřit, co pro Jakoba znamenal islám A má takový zajímavý zvrtat, kdy Jakob v půlce filmu začne opět uvažovat o změně náboženství.“
Na festival dorazí také Anna Zamecka, která je tvůrkyní mezinárodně úspěšného filmu Přijímání:
„Je to polský dokument, který ukazuje obraz takové velmi nefunkční rodiny, kdy matka rodinu opustila, otec je alkoholik a hlavní roli v té rodině zaujímá mladá dívka, která se stará o svého autistického bratra a potažmo i o celou rodinu, a snaží se ho připravit na svaté přijímání. Je to portrét opravdu nefunkční rodiny a náboženství je tam pojítkem.“
Také film Kdo mě teď bude mít rád uvítá v Praze svého zástupce, jak říká mediální koordinátorka festivalu Zuzana Gruberová.
„Přijede přímo hlavní protagonista Saar, který řeší své dilema ohledně rodiny a toho, že sám je homosexuál a jeho rodina je ortodoxně židovského založení, což znamená, že pokládá homosexualitu za nějakou nemoc. Je to film o tom, jakým způsobem k sobě hledají cestu členové rodiny a Saar. Na jedné straně se milují, mají se velmi rádi, a na druhé straně je tam nepřekonatelná ta konfliktní linie, kterou se snaží překročit.“
Dramaturgyně Julie Kárová ještě dodává, že některé z dokumentárních filmů se zaměřují na uprchlíky.
„Letos nakonec máme migrační kategorii, nazvali jsme ji Sen o Evropě, a v jejím rámci promítneme pět dokumentů, které se migrační tematice věnují, ale trochu jiným pohledem než vloni. Snažíme se ukázat lidi, kteří se snaží přijít do Evropy nebo už jsou v Evropě, a zjišťují, že ta realita tady je také velmi drsná a jejich iluze se často hroutí. Takže se tam často objevují témata jako integrace, vzdělávání dětí uprchlíků a podobně.“
Autor filmu Sestry z vězení je už na Jednom světě známý a jeho nový dokument je pokračováním filmu Ve vězení se burky nenosí. Ten se na Jednom světě promítal v roce 2013.
„Film Sestry z vězení režiséra Nima Sarvestaniho vypráví příběh Sary, která byla v Afghánistánu vězněna za to, že utekla od své rodiny s mužem, své volby, se svojí láskou. A režisér o ní už v minulosti natočil film. Podařilo se mu dostat jí do Švédska poté, co byla propuštěna z vězení, a ve Švédsku jí pomohl získat azyl. Sára je zpočátku ve Švédsku poměrně šťastná, ale potom začíná řešit to, že muž, do kterého je zamilovaná, zůstal v Afghánistánu, společně komunikují pouze přes telefon a pak to má poměrně zajímavou zápletku, kde vidíme střet dvou identit, dvou kultur.“
Festival Jeden svět nezaostává ani v oblasti nových médií. Co letos už podruhé nabídne, vysvětluje Ondřej Moravec.
„Jedná se o filmy ve virtuální realitě, což jsou filmy, které jsou dělané ve formátu 360°, to znamená, že se můžete rozhlížet všude kolem a ten děj se odehrává v širší perspektivě. To je poměrně zajímavé, protože se tak dostáváte velice blízko těm jednotlivým protagonistům a zároveň se ocitáte v jednotlivých prostorech a dává Vám to takový intenzivnější pocit, že se skutečně někde nacházíte. Takže například virtuální realita ve filmu Displaced je o tom, jakým způsobem se několik dětí v různých částech světa dostalo do podmínek, které jsou pro ně velice nehostinné, protože musely opustit své domovy. A Vy se právě nacházíte ať už na zničené Ukrajině, nebo na lodičce v Súdánu, kde ten protagonista je odsouzený trávit velkou část svého života, atd. Takže ty projekty pro virtuální realitu mají takový cíl vytvářet výrazně větší emocionální pouto s divákem a apelovat na emoce.“
Interaktivních filmů ve virtuální realitě bude na Jednom světě sedm.
