Problémy s energií

11. červen 2008

Problémy s energií máme my i celá Evropská unie. Problém se jmenuje ropa a zemní plyn, lépe řečeno jejich nedostatek. Dostatek obojího má Rusko a obojím nás Evropany zásobuje. Jenže my bychom tu závislost rádi alespoň trochu snížili. Ale jak? Není to jednoduché a není zatím jiné cesty: část energie musíme prostě ušetřit a část musíme vyrobit z náhradních zdrojů.

0:00
/
0:00

Liberalizace současné energetiky, o ní hovořil slovinský ministr hospodářství, jehož země momentálně Unii předsedá - podle mého názoru - nic neřeší. Prostě kde není, ani čert nebere, praví známé české přísloví.

Náhradním zdrojem nebude sice ještě zrovna futurologická thermojaderná fúze, ale podstatnou část elektrické energie, vyrobené z uhlí a ze zemního plynu, nebo i všechnu, umíme dnes nahradit energií jadernou. Jenže tato náhrada se stala otázkou politickou a takřka všechny evropské státy se tohoto způsobu, pod tlakem zejména zelených stran, před časem vzdaly. Proč? Protože není dosud bezpečně vyřešena otázka skladování vyhořelého jaderného paliva.

V poslední době se toto rigidní stanovisko začíná měnit, zejména v souvislosti s mohutnými emisemi oxidu uhličitého, spojeného s každým hořením, tedy i s hořením surovin v klasických elektrárnách. Hromadění oxidu uhličitého v atmosféře se totiž přičítá globální oteplování Země. Proto se začíná znovu mluvit o jádru jako zdroji energie, argumentuje se důvěrou v technický pokrok jednadvacátého století, který skladování vyhořelého paliva vyřeší. Některé státy již dokonce obnovily výstavbu jaderných bloků. Na odtabuizování jaderné energie - jak píší Lidové noviny - apeloval v Praze i šéf Evropské komise José Barroso. Stojí při něm předseda Evropského parlamentu, komisař pro energetiku a samozřejmě i francouzský prezident, protože Francie vyrábí většinu své elektrické energie v jaderných elektrárnách.

O výstavbě možných dalších jaderných bloků se hovoří i v České republice, zejména proto, že není dosud ujasněna energetická politika státu a podle názoru odborníků bychom se od roku dva tisíce třináct tím pádem mohli stát ze země, která elektřinu vyváží, zemí, která elektřinu dováží.

Kromě částečné nebo úplné, byť stále ještě rizikové náhrady klasických surovin jadernou energií, je vynakládáno též nemalé úsilí část elektrické energie vyrobit úplně jinak, totiž z tak zvaných náhradních zdrojů. Rozumí se tím například větrem poháněné větrníky, vyrábějící elektřinu, nebo vodní elektrárny a solární elektrárny - to všechno jsou již vyzkoušené, leč poměrně skromné alternativní zdroje.

Obdobně umíme nahradit část motorové nafty nebo benzinu. V tomto smyslu se v Evropské unii hovořilo o biopalivech, které by se do pohonných hmot přimíchávaly. Jejich výhodou, nebo: jejich charakteristickou vlastností je způsob získávání. Jedná se nejčastěji o řepku, nebo její methylester a řepka se pěstuje na poli jako třeba pšenice. A to je právě ten problém. Objevily se totiž úvahy a nebylo jich málo, že zdražování potravin má na svědomí právě pěstování rostlin, vhodných pro výrobu biopaliv, neboť ty prý zabírají půdu pro pěstování obilovin, nezbytných pro lidskou výživu.

A cenový vzestup zasahuje zejména chudé země, kde lidé vynakládají více peněz právě na potraviny. Určitá naděje by mohla prý spočívat ve větším rozšíření jednotlivých geneticky upravených plodin, ale ekologické organizace jsou i v tomto ohledu spíše zdrženlivé a jak podotýká zástupkyně Hnutí Duha, problém zvýšených cen a potravinovou krizi asi zcela nevyřeší.

Začátkem června se v Římě konala konference šéfů vlád padesáti zemí, jejímž cílem byl boj proti stoupajícím cenám potravin a nalezení důvodů, proč tomu tak je. Na příčinách se sice účastníci neshodli, ale sám generální tajemník Pan-ki-mun vyzýval k oživení zemědělství. A v tom spočívá - podle mého názoru - celý problém.

Dobře si pamatuji, jak se v devadesátých letech dotovalo zatravňování orné půdy, protože orné půdy bylo, při jejím dokonalém využívání, zbytečně mnoho. Takže co kdybychom teď zase pro změnu půdu odtravňovali a pěstovali na odtravněné půdě plodiny pro výrobu energie? Myšlenka p ě s t o v á n í energie na poli je totiž naprosto fascinující, jakkoli by se jednalo jen o část energie, kterou bychom potřebovali k pohonu svých automobilů.

I Evropská unie se ale zalekla svých zelených cílů, zejména v souvislosti s používání biopaliv, jejichž množství mělo dosáhnout do roku dva tisíce dvacet deseti procent v pohonných hmotách. Skeptická je zejména Velká Britanie, ale i předseda Evropského parlamentu. Skeptičtí jsou ale i evropští zákonodárci, kteří budou v Evropském parlamentu jednat o závazné legislativě v tomto smyslu. Sedm, osm procent by prý bylo realističtějších, než současných deset. Na pořadu jednání v Evropském parlamentu přijde procento biopaliv v pohonných hmotách v září. Hledání nových zdrojů energie se ale nevyhneme.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

Spustit audio