Proč dobrovolně pomáhat v Izraeli, proč hledat ztracené knihy a jak vypadají mezináboženské šaty

Mise solidarity

Do Izraele lidé většinou jezdí jako turisté. Existují ale i takzvané mise solidarity, na které se do židovského státu vydávají dobrovolníci z celého světa a pomáhají tam, kde je to zrovna potřeba. Před několika dny se z právě takové cesty vrátila skupina dobrovolníků z Česka a Spojených států. Byla mezi nimi i projektová manažerka Federace židovských obcí v České republice Tereza Kotláriková.

„Pomáhali jsme hlavně v regionu Chadera a poslední den jsme také navštívili město Ofakim, které leží na jihu Izraele,“ říká Kotláriková.

„Izrael je ve válce a napjatou atmosféru cítíte na každém kroku. Všude v ulicích, obchodech, restauracích jsou obrazy a zprávy o rukojmích. Vojáci jsou v pohotovosti. V Izraeli není nikdo, kdo by od začátku války někoho blízkého nebo známého neztratil. Nejméně 80.000 obyvatel ze severu Izraele je evakuováno kvůli ostřelování hnutím Hizballáh. Izraelští zemědělci se potýkají s enormním nedostatkem pracovníků. Izrael se po útoku ze 7. října kompletně změnil,“ dodává k tamní atmosféře Kotláriková.

A co byl pro ni osobně hlavní přínos cesty? „Od začátku války jsem měla potřebu něco dělat a vyjádřit solidaritu s Izraelem. V listopadu 2023 federace uspořádala veřejné shromáždění na podporu Státu Izrael, zároveň jsme vyhlásili veřejnou sbírku na pomoc rodinám obětí útoku. Jsem v každodenním kontaktu s kolegy v Izraeli. Účast v dobrovolnickém programu byla dalším krokem, jak aktivně pomoci. Sešla se nás úžasná skupina dobrovolníků, vzájemná podpora a atmosféra mi dodala energii a naději do dalších dní. Všichni lidé v Izraeli, se kterými jsme se sešli, byli naší návštěvou potěšeni, děkovali za podporu. A právě toto vzájemné vyjádření sounáležitosti a podpory je jak pro Izraelce, tak pro Židy v diaspoře velmi posilující a upevňující,“ uzavírá Kotláriková.

Jak konkrétně dobrovolníci pomáhali? A která místa navštívili? Poslechněte si celý rozhovor s Terezou Kotlárikovou z Federace židovských obcí v ČR.

Knihovna ztracených knih

Detektivové nemusí pátrat jen po zločincích nebo ztracených lidech, ale třeba i po ztracených knihách. K jejich vyhledávání vyzvalo širokou veřejnost tento týden Židovské muzeum v Praze. Jedná se o publikace z knihovny berlínské Univerzity pro studium judaismu. Ta čítala okolo 60.000 svazků a v roce 1942 ji uzavřeli nacisté. Knihy pak putovaly do celého světa. Židovské muzeum ve spolupráci s Leo Baeck Institute chtějí z nově vypátraných knih vytvořit virtuální Library of Lost Books, tedy Knihovnu ztracených knih. O projektu natáčela Terezie Jirásková s vedoucím knihovny Židovského muzea v Praze Michalem Buškem.

„Knihy, které nebyly zničeny a přežily válku, se začaly objevovat na různých místech: Terezín, severní Čechy, zámecké sklady, část byla objevena i v Berlíně. Samozřejmě tyto knihy neputovaly zpátky, protože ta knihovna se už nikdy neobnovila. Knihy z Terezína i ze severních Čech, pokud se týkaly židovství, judaismu, náboženství, putovaly do Židovského muzea v Praze. Odsud větší část putovala na další místa, buď v rámci restitucí, nebo v rámci obnovy židovského života v Evropě, případně putovaly do jeruzalémské knihovny. Některé knihy u nás zůstaly, a proto jsme se zapojili do projektu Library of Lost Books,“ vysvětluje Michal Bušek.

Projekt inicioval Leo Baeck Institute v Jeruzalémě a v Londýně. „Zaměřuje se především na to, co ještě objeveno nebylo. Vyzýváme tedy veřejnost, hlavně mladší čtenáře z řad studentů a žáků, aby sami, když bádají v knihovnách, když prohledávají knihy v antikvariátech a na různých místech, pomohli nalézt další knihy z této knihovny. A to na základě razítek a dalších provenienčních znaků. Tomu napomáhá vzniklá webová stránka Library of Lost Books, kde jsou návody, jak se lidé mohou do hledání zapojit, kam dávat zjištěné informace a přispět k nálezu všech těch ztracených knih,“ uzavírá Michal Bušek.

Jaké knihy z berlínské Univerzity pro studium judaismu jsou dodnes v pražském Židovském muzeu? A kolik jich je? Poslechněte si celý rozhovor s Michalem Buškem.

Blízkovýchodní souznění

V posledních měsících by kvůli vyhrocenému násilí na půdě Izraele a Palestiny asi málokdo čekal, že ke společnému stolu zasedne Žid a muslim. Přesně to se ale stalo. Během brněnského festivalu Lidskosti spolu diskutovali Muníb Hasan Alravi z Ústředí muslimských obcí a Adam Ulčák, který v jihomoravské metropoli působí jako šámes, neboli správce synagogy. Jejich debatu, spojenou s módní přehlídkou šatů s mezináboženskou tematikou, navštívila také Martina Pouchlá.

Cílem diskuze bylo nacházet styčné body a sdílet zkušenosti – ať už s antisemitismem a islamofobií, v prožívání postní doby, svátků, důležitých životních milníků nebo při reflexi příběhů silných žen obou tradic. Jak mají k sobě blízko, si uvědomuje také iniciátorka celé akce Ester Aylin Yildizová.

„Protože jsem Židovka a muslimka, tak toto téma hodně řeším,“ vypráví dcera židovské matky z tuzemska a muslimského otce z Turecka. K propojení obou náboženství ji motivovala návrhářská soutěž.

„Hned po tom, co nám zadali téma Blízko a daleko, tak mě napadlo udělat model na téma Blízkovýchodní souznění. Ta dvě náboženství jsou si na jednu stranu hodně podobná, ale na druhou stranu proti sobě válčí. Na tom modelu jsem chtěla ukázat, jak jsou v něčem úplně stejná a mají podobné svátky,“ uvažuje středoškolačka a popisuje, co vzniklo za návrh: „Jsou to černé šaty. Je tam červený pruh, na kterém je vyšito hebrejské a arabské písmo. A když jsou dohromady, udělají takovou krásnou harmonii, kdy ani nepoznáte, jaké je jaké.“

Na tyto šaty navázalo dalších pět modelů na další palčivá témata současnosti, která vzešla z dotazníků mezi mladými lidmi. K Ester se přidaly další tři kamarádky a uspořádaly módní přehlídku s vernisáží, projekcemi a diskusemi, ze kterých se stal půldenní festival s názvem Lidskosti.

A proč bylo pro diskutéry důležité se festivalu zúčastnit?

Poslechněte si celý magazín Šalom alejchem.