„Prosíme českou policii, voláme české vojsko, voláme všechny Čechy!“ znělo před 70 lety z éteru

5. května roku 1945 krátce po půl jedné se éterem rozeznělo volání o pomoc z Českého rozhlasu v Praze. Na pražských Vinohradech se střílelo, ulicemi létaly granáty. Německé jednotky SS a česká policie spolu bojovaly o rozhlas, který od šesti ráno vysílal jen česky.

Kolem rozhlasu, ve chvílích, kdy se začínalo bojovat, procházel tehdy patnáctiletý František Bystřický. „Šel jsem z Václavského náměstí domů. Když jsem procházel okolo vchodu, viděl jsem obranu (pytle s pískem) a tři vojáky. Nad rozhlasem už visela československá vlajka,“ vzpomíná.

Pravda je taková, že se Čechům podařilo vyvěsit ještě americkou vlajku. Připraveny měli ještě britskou a sovětskou – zahnal je ale německý voják, který na ně střílel z balkonu v prvním patře.

Několikahodinový boj

Vzduchem začaly létat granáty a všude se střílelo. Ve 12.33 se poprvé z éteru ozvaly naléhavé výzvy, mnohokrát opakované: „Prosíme českou policii, voláme české vojsko, voláme všechny Čechy na pomoc do Českého rozhlasu. Přijďte co nejdříve!“


Prosíme českou policii, voláme české vojsko, voláme všechny Čechy na pomoc do českého rozhlasu. Přijďte co nejdříve!

„Přišel jsem na roh rozhlasové budovy a vtom jsem od Václavského náměstí slyšel hřmotný automobil. Přijížděla československá policie v otevřeném voze,“ vybavuje si.

A začal několikahodinový boj – Němci pálili i z protějšího domu, někteří čeští bojovníci přiběhli z Římské ulice přes střechy. A pomáhají i civilisté – četníky přivezla před rozhlas třeba i tramvaj, jejíž řidič změnil trasu.