Půlstoletí kosmonautiky

O knížce, ale nejen o ní, si budeme povídat s prvním z obou jmenovaných. Kniha Půlstoletí kosmonautiky zachycuje vše podstatné, co se v tomto oboru událo do roku 2007. Nejen, že postihuje základní nosná témata, která v ní bude hledat každý čtenář, ale nechybí v ní ani zmínky o dalších meznících kosmonautiky, o kterých se jinak příliš nemluví, ani nepíše. Třeba v ní budete chtít najít i odpověď na otázku, proč už dnes veřejnost lety do vesmíru nefascinují tak, jako kdysi, v době nesmiřitelného soupeření kosmických velmocí. Je právě konec kosmických závodů Američanů se Sověty tím hlavním zakopaným psem? Nebo za tím vězí ještě něco jiného? O tom už hovoří novinář a publicista Karel Pacner.

Pacner: "Já myslím, že příčiny jsou v zevšednění. Dneska už nikoho nevzrušuje, že letí tři, sedm nebo pět lidí do vesmíru. V šedesátých letech každý člověk, který tam nahoru letěl, každá družice, to byla událost. Dneska nikoho nezajímá, kolik družic tam nahoře krouží, protože jich tam jsou stovky a stovky."

Je nepochybné, že mnohé z té padesátileté historie bylo průběžně utajováno, že se o některých stránkách kosmického výzkumu nebo kosmonautiky příliš nehovořilo. Odkrývá vaše kniha i nějaké nové, tajné stránky, něco, co zatím nebylo publikováno?

Pacner: "Já bych řekl spíš tak, že se o tom nemluvilo příliš na veřejnosti nebo se o tom mluvilo pouze útržkovitě, kdežto tady jsme se pokusili do jedné kapitoly to celé shrnout a nějakým způsobem zhodnotit. Například to, že Sověti vypouštěli první družice a první lidi, aniž to dopředu oznámili, všichni dobře víme, ale málokdo si uvědomoval, proč to tak bylo. Že to bylo z toho důvodu, že řada družic, které vypustili před tím, než měli úspěch, prostě havarovala. Zrovna tak málokdo ví, že měli Sověti i havarijní přistání kosmonautů; místo, aby letěli do vesmíru, tak přistáli kousek od čínských hranic po balistické dráze a podobně. Takže tohle jsme tam všechno dali. Navíc jsme tam dávali i takové věci, jako že, což už dneska nikdo nepamatuje, když Gagarin měl své první tiskové konference, tak za ním seděl jakýsi člověk, který mu napovídal, co má říkat. To byl příslušník tajné služby KGB. Prostě tyhle věci, o kterých se hovořilo, ale jenom potajmu nebo mezi lidmi, ale nikdy se neventilovaly v těch šedesátých, sedmdesátých, osmdesátých letech, ty jsme tam prostě všechny shrnuli."

Čtenáře bude určitě zajímat i otázka špionáže ve vesmíru.

Pacner: "Špionážní družice, to byl v podstatě jeden z důvodů, na které raketoví konstruktéři, když chtěli vypouštět něco do vesmíru, lákali vojáky, kteří měli peníze a nosné rakety. Takže v podstatě se dá říct, že špionážní družice byly jedním z důvodů, proč ti generálové, kteří ovládali nosiče, souhlasili s tím, aby se předtím vypustily nějaké jiné družice. Jinak je třeba zajímavé, že Nikita Chruščov, když slyšel, jakým způsobem Američané připravují své lidi do vesmíru, tak nařídil, že špionážní družice musí počkat, že první věc, ze všeho nejdůležitější, je vypustit člověka. Protože Nikita Sergejevič Chruščov byl v podstatě první státník, který si uvědomil obrovský propagandistický význam všech priorit ve vesmíru. Jinak bych rád podotkl, že jsem o špionážních družicích napsal zvláštní knížku, která se jmenuje Kosmičtí špioni. Snad se ještě někde dostane."

Kosmonautika nám tedy zevšedněla. Co by pomohlo k oživení zájmu veřejnosti o výzkum vesmíru a kosmonautiku obecně? Aktivity soukromých firem nebo třeba nový boj o Měsíc, tentokrát s Číňany?

Pacner: "Obojí, o čem mluvíte, může zvýšit zájem veřejnosti o kosmonautiku. Za prvé lety soukromých firem, které počítají s tím, že zpočátku budou vysílat lidi, kteří si to draze zaplatí. Budou to takové výlety po balistické dráze, podobné letům prvních dvou Američanů v jednašedesátém roce, tak se v podstatě dotknou vesmíru ve výšce okolo sta kilometrů a zase přistanou. To je jedna věc. Druhá věc je, že v příštím desetiletí Američané počítají s tím, že po roce 2015 opět zahájí éru vysílání lidí na Měsíc s tím, že by tam postavili stálou základnu. Nemyslím si, že by to Číňané do té doby zvládli, oni postupují pomalu a obezřetně. Navíc nemají tak širokou průmyslovou a vědeckou základnu jako Spojené státy. Takže oni sami hovoří o tom, že by okolo roku 2025 přistáli s lidmi na Měsíci. Ale já si myslím, že je to tak obtížný úkol, že to potrvá ještě delší dobu. Další věc - musíme si uvědomit, že v roce 2015 budou mít všichni nosiče, které budou mít kapacitu pětadvaceti tun užitečného nákladu. Američané ovšem počítají s tím, že koncem příštího desetiletí budou už mít nosič, který unese přes sto tun, což je obrovský skok, který v minulosti už zvládli, kdežto Číňané ne. Číňané pak půjdou po naprosto neprozkoumané cestě, ani Rusové, kteří jim nyní občas pomáhají a od kterých kupují různé licence, nemají tuto zkušenost a nemohou jim nic prodat."

V té době už samozřejmě budou mimo provoz raketoplány. Když se teď díváte na tu historii raketoplánů, nebyl to tak trochu krok zpátky a nebo stranou?

Pacner: "To tam taky popisujeme, že v podstatě raketoplány nesplnily očekávání. Vzhledem k tomu, že bylo třeba je udělat co možná nejlacinější, vznikl tento typ raketoplánu, který je drahý, což neměl být, a který je i nebezpečný, což ukazují dvě smrtelné havárie posádky."

Půlstoletí kosmonautiky není první kniha, kterou spolu Karel Pacner s Antonínem Vítkem napsali. Díky jejich spolupráci spatřila v roce 1979 světlo světa například fiktivní reportáž Cesta na Mars 1998 - 1999 s podtitulem Úplná zpráva o výpravě prvních kosmonautů na jinou planetu. Je to tak trochu science-fiction, ale postavená na reálných základech a možnostech své doby. Cesta, kterou tehdy autoři na stránkách své knihy spočítali a naplánovali, se nicméně nakonec neuskutečnila. Tak to mimochodem v kosmonautice často bývá. Dělat plány do budoucna je problematické a ošidné. Přesto se Karla Pacnera právě na budoucnost kosmonautiky zeptejme.

Lidé se někdy ptají, proč dávat tolik peněz na výzkum vesmíru a na cesty k jiným planetám? Nebylo by účelnější použít všechny ty miliardy na řešení našich pozemských problémů?

I to nám tedy podle novináře a publicisty Karla Pacnera přineslo půl století kosmonautiky, o kterém napsal a vydal knihu společně s Antonínem Vítkem. Kniha už je na pultech knihkupectví a Karel Pacner, který má na svém kontě několik desítek publikací, připravuje nové. A tak se na závěr našeho rozhovoru zeptejme, co to bude tentokrát?

O jeho nových knihách a zvláště pak o knize Půlstoletí kosmonautiky jsme si povídali s novinářem a publicistou Karlem Pacnerem. Zbývá už jen doplnit, že ji vydalo nakladatelství Epocha a my vám ji v listopadu představíme jako Knihu měsíce.

Vysíláno v Planetáriu č. 42/2008, 18. - 24. října.
Přepis: NEWTON Media, a.s.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (16:22).