2. června  2011 v 08:55  rubrika: Analýzy

Jiří Stránský: Hospodská rvačka „ze zvláštních důvodů“

Zatiší s pivem - Foto: Dáša Vaňková

Zatiší s pivemFoto: Dáša Vaňková

Moc toho do hospod nenachodím, ale onehdy jsem do jedné zašel docela rád – jednak něčím jiskřivým zapít pachuť z horka, jednak proto, že jsem šel s kamarády, které jsem potkal náhodou, a protože jsme se dlouho neviděli a kupodivu jsme v té chvíli měli čas, zašli jsme na jedno, jak se říká. A jen jsme koukali.

Tahle hospoda je taková akorát - nevelká, ani nemalá, ani kouřem příliš nesmrdící, nenarvaná, ale taky ne poloprázdná. Jen co jsme si objednali, od vedlejšího velikého stolu obklopeného partičkou skládající se ze dvou žen a pěti mužů oznámil zvýšený hlas, že něco je blbost, protože naše (jako jejich – všichni byli tak mezi čtyřiceti až snad padesáti) děti jsou blbý a nevědí vůbec nic. 

Další dění se pokusím zkrátit, ale nevím, jestli se mi to podaří – nejen že jsem takové téma nikdy v žádné hospodě neslyšel, ale že by se kvůli vzdělanosti národa poprala málem celá hospoda, to už je možná na Guinessovu knihu rekordů. Zašli jsme totiž na pivko v čase maturit a tři muži a jedna z žen odvedle měli v ten čas své potomky na potítkách před maturitními komisemi. 

Nejdřív sdělovali ostatním, jejichž děti to napřesrok čekalo nebo to už měly za sebou, že se jich při biflování na otázky testů státních maturit jejich potomci ptali na naprosté samozřejmosti, o nichž nevěděli zhola nic (jako ti potomci). Například, jak vypadala mapa Evropy před podepsáním Mnichovské dohody v roce 1938. 

Druhá z žen poznamenala, že jejich druhé dítě bude maturovat až za dva roky a že nejdřív na ty státní maturity strašně nadávala, ale pak si uvědomila, že to je vlastně poslední možnost, jak donutit teenagery, aby co nejdřív pochopili, co to vůbec je, to všeobecné vzdělání, a pak si snad už uvědomili, že míra téhle jejich vzdělanosti stanoví i míru jejich budoucích úspěchů. 

Znělo to úžasně, nejspíš jako prohlášení koncipované na ministerstvu školství. Přesto jako dědeček dvou budoucích maturantů a člověk, jehož rodině bolševik zakázal vzdělání, jsem s ní docela souhlasil. Do toho se však jeden z té party zeptal, jak vlastně ty předmnichovské hranice v Evropě vypadaly, a oni si kvůli tomu nejdřív dělali legraci, až se začali hádat – ukázalo se, že to nejsou schopni ani společně dát dohromady, a navzájem se svým nevědomostem a zapomínání vysmívali. A to dost ošklivě. Opravdu fest, jak se říká. 

Svůj olejíček přišel přilít do jejich ohýnku od jiného stolu takový – řekl bych – šedesátník, který nejdřív slušně poprosil o dovolení, a pak se zeptal, jestli je mezi těmi maturitními otázkami taky Podkarpatská Rus. 

A jeden z těch maturitních otců si naběhl: „Jaká Podkarpatská Rus, jaká Podkarpatská Rus, co to je za blbost – takovejhle název jsem nikdy neslyšel!“ 

A ten šedesátník se znovu omluvil a řekl, že by tedy neměl mluvit o všeobecné vzdělanosti. A ten chudák otec už měl v sobě pár piv a s nimi víc kuráže - a řekl tomu šedesátníkovi, aby radši odprejskl a dál neurážel. 

A od stolu, od kterého ten pan šedesátník přišel, se zdvihl takový velikánský Rumcajs bez klobouku, přešel ty dva tři metry, a přes desku stolu si pro bojovného otce sáhl, povytáhl ho nad lavici, mírně, opravdu mírně a spíš symbolicky ho profackoval a vrátil zpátky do sedu. 

No, a kamarádi a kamarádky toho otce, co měl nervy nadranc, se ho zastali, a … a … já dostal taky jednu, aniž jsem cokoliv řekl. A od dalšího stolu se zdvihli takoví tři kluci, aby mě bránili a vůbec jim nevadilo, že ten, co mi tu facku dal, řekl: „Pardon!“ 

Neplyne z toho žádné ponaučení, kdyby mělo, asi by to s námi už nebylo dobré. Včetně té všeobecné vzdělanosti. Jestli vůbec něco z toho plyne, tak prosba. 

Ne abyste chodili míň do hospod, ale abyste se míň dívali na televizi a třeba se i víc hádali s ostatními. Těmi ostatními mám například na mysli ty, co jsme si zvolili – nejspíš taky nevědí, co znamená pojmenování Podkarpatská Rus. A kdo a co s ní provedl. 

 

Jiří Stránský: Hospodská rvačka „ze zvláštních důvodů“

Vložit na svůj web

Autor je spisovatel 

Autor:  Jiří  Stránský
Pořad: Ranní zamyšlení  |  Stanice: ČRo Rádio Česko (archivováno)
Čas vysílání: vysíláno do ledna 2011  
 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas