Národní divadlo se změnilo v nádraží. Laureáti si na něm převzali Ceny Paměti národa

13. prosinec 2012

Třetí ročník Cen Paměti národa už znají své majitele. Osm pamětníků a zároveň hrdinů, kteří se většinou museli vypořádat s perzekucí nacistů i komunistů, převzalo ocenění za svoji celoživotní odvahu a odhodlání bojovat proti totalitě.

Jeviště pražského Národního divadla se ve středu večer pro tento účel proměnilo v nádražní halu. Tématika nádraží, vlaků, jejich odjezdů, příjezdů a nádražácké hantýrky byla ústředním tématem celého večera.

„Vlakové nádraží je místo, kde se lidé potkávají, loučí, vypravují se na cesty, ale kam také přijíždí, vystupují a mají za sebou nějakou cestu,“ vysvětlil pro Rádio Česko ředitel pořádajícího občanského sdružení Post Bellum Mikuláš Kroupa.

Svůj režisérský záměr vysvětlil Matěj Forman: „Nádraží se objevilo jako téma, které spojuje ty příběhy. Nejsou z jedné doby, z jednoho světa. Jeden začíná na Volyni, další v Bratislavě.“

A kde je nádraží, tam nesmí chybět průvodčí, co štípe jízdenky. Ani s nimi to ale není tak jednoduché, jak hned na začátku večera upozornil moderátor Jakub Škrdla:

„Věřte, že to, že můžeme držet v ruce jízdenku, kterou jsme si zakoupili v pokladně, určovat, kudy a kam se chceme vydat, a kdy a kde vystoupit, není tak samozřejmé, jak se na první pohled může zdát.“

Na začátku bylo nominovaných osm laureátů Cen Paměti národa. Vybráni z nich měli být čtyři pamětníci, kteří si měli pro ocenění na prkna Národního divadla nakonec přijít. Těžko se ale rozhoduje, kdo byl větší a kdo menší hrdina, a tak byli nakonec ocenění všichni.

Jedním z nich byl například Leopold Färber, skaut, který byl po únoru 1948 odsouzen na 16 let vězení. Odseděl si jich 8.

Kromě něj si cenu přišla převzít Eva Roubíčková, která druhou světovou válku přežila v terezínském ghettu, dále vězeň z Jáchymova Josef Holec, sestřenice, které se potkaly v transportu do Osvětimi Markéta Nováková a Ilsa Maierová, manželka agenta-chodce, komunisty vězněná a týraná Helena Šidáková, František Zahrádka, který si za převaděčství přes hranice kroutil trest v uranových dolech.

Dostalo se i na vězně ze 70. let. Na pódium si pro ocenění došel i chartista František Stárek.

Jakým způsobem byli laureáti cen vybráni, odpověděl Mikuláš Kroupa:

„Proces je dost bolestivý, protože v Paměti národa jsou stovky lidí, kteří si bezpochyby Cenu Paměti národa zaslouží. Nicméně stanovili jsme dvě kritéria: to první je, že by tito lidé svým životem, postoji, momenty měli prokázat, že čest, svoboda a lidská důstojnost nejsou prázdná slova. Druhé kritérium je, že nám svůj životní příběh vyprávěli.“

Stále ale zůstává seznam čítající víc než 100 jmen pamětníků, kteří by si stejnou cenu zasloužili a kteří na ni budou navrženi v příštích ročnících. Letošní hrdinové večera si odnesli obrazy malíře Antonína Střížka.

„Tento výtvarník nám zdarma vytvořil osm obrazů, které zobrazují pro něj osobně nejsilnější momenty ze života oceněných,“ popsal Mikuláš Kroupa.

Svoje těžkosti ale neměli s večerem jen lidé z Post Bella, kteří museli vybrat osm životních příběhů. Své si užil i režisér Matěj Forman, který musel osm vyprávění zapracovat do 60 minut dlouhého vyhlašování:

„Pokusili jsme se na každého udělat miniportrét. To je zase problém, protože jejich vyprávění trvají někdy tři hodiny, někdy čtyři hodiny a je tam mnoho okamžiků, které by chtěl člověk ukázat.“

Oceněným pamětníkům aplaudovalo hlediště Národního divadla ve stoje. Pokud příběhy oceněných neznáte, poslechnout si je můžete na stránkách Paměti národa nebo v iRadiu v sekci Příběhy 20. století.

Přímý přenos slavnostního večera uvedla Česká televize, která nabízí videozáznam.

autoři: mvo , Barbora Kreuzerová
Spustit audio