K záchraně uprchlíků zbraně nepatří, říkají pracovníci humanitárních organizací
„Požadavek italské vlády, aby s sebou každá loď vozila ozbrojence italské policie nebo armády, je naprosto v rozporu se základními pravidly humanitární práce. My nejsme součástí žádného konfliktu a máme velmi daleko ke zbraním,“ komentuje kodex omezující práci humanitárních organizací Petr Kostohryz. Posledních pět let strávil v zahraničí vedením mise Norwegian Refugee Council, organizace, která pomáhá uprchlíkům ze Sýrie.
„Letos je počet uprchlíků v porovnání s loňským rokem výrazně nižší. Do Evropy se zatím letos dostalo asi 160 tisíc lidí z Asie a ze severní Afriky. V posledních dvou měsících se spoustu z nás diví, že doba, kdy číslo obvykle narůstá, červenec a srpen, je relativně klidná. Myslíme si, že to je primárně kvůli polovojenským skupinám nakloněným politickým prozápadním uskupením v Libyi, které kontrolují pašerácké cesty a samy přesvědčují pašeráky, aby snížili tok lidí,“ hodnotí letošní stav migrační krize Kostohryz.
U břehů Libye se neplaví jen rafty s uprchlíky a lodě humanitární pomoci. Tento měsíc se objevily zprávy o plavidle obsazeném aktivisty extremistického uskupení Generace Identity, jehož cílem bylo odchytávat uprchlická plavidla dříve, než se k nim dostanou lodě humanitární pomoci, a vracet imigranty zpět na pobřeží. Loni záchranářům z organizace Lékaři bez hranic zase komplikovala práci libyjská pobřežní stráž, která na jejich loď Bourbon Argos zahájila palbu.
Přímo na palubě ostřelované lodi byla tehdy i zdravotní sestra Lékařů bez hranic, Jitka Kosíková. „Člověk má v podvědomí to, že situace je nebezpečná, na moři ještě nebezpečnější nebo úplně jiná, než když se člověk ocitne ve stejné situaci na pevnině. Nejsme námořníci, kteří tráví na lodi celý rok, ale potřeba bezpečí byla až na druhé misce vah,“ odpovídá na otázku, jestli po dobu nuceného stažení z mise zvažovala ze strachu o bezpečnost na loď znovu nevkročit.
Až na třítýdenní pauzu následující po střelbě na Bourbon Argos společně s dalšími jedenácti záchranáři sloužila ve Středozemním moři několik měsíců. V čase extrémního přetížení zachraňovali ve dvanáctičlenném týmu na palubě lodi až 1 200 imigrantů.
„Bylo vidět, že ti lidé žili v těžkých podmínkách. My jsme zrovna zažili dobu, kdy v jednom z detenčních táborů vypukla epidemie planých neštovic. Někteří z nich měli starší i novější zlomeniny a bylo vidět, že celá cesta subsaharskou Afrikou a čas, který strávili v Libyi, pár měsíců až rok, na nich nechal stopy.“
Poslechněte si celý rozhovor.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
