Válka se nás netýká, věřili Belgičané. Za pár dní umírali rukou Němců
V létě roku 1914 měli Belgičané jasnou prioritu – začínal další ročník cyklistické Tour de France a celá Belgie hltala noviny, jestli opět zvítězí belgický cyklista. To, že budou v zemi za pár dní němečtí vojáci a lidé budou umírat na frontě i při německém teroru v belgických městech a vesnicích, si nikdo nedokázal představit.
Výročí konce první světové války si budeme připomínat v úterý 11. listopadu. A to je určitě dobrá příležitost připomenout si, jak lidé žili za války a hlavně těsně před ní.
Co si vlastně mysleli jen chvíli před vypuknutím první světové války, která úplně změnila tehdejší svět?
Belgické královské muzeum připravilo u příležitosti výročí konce první světové války, které připadá na 11. listopadu, velkou výstavu o životě v letech 1914 až 1918. Expozicí mne provází historik Henri Dupuis, který ji má na starost.
Belgičané otupěli a válka je zaskočila
„Lidé nebyli naivní, dobře věděli, že Evropa je kvůli velkým sporům mezi velmocemi i menšími zeměmi potenciálním sudem střelného prachu,“ konstatuje hned na úvod můj průvodce.
O větší práva se hlásily potlačované národnosti, ale i dělníci nebo ženy. Jenže z různých mezinárodních krizí nebo demonstrací lidé tak nějak otupěli.
„Lidé si zvykli. Většinou mávli rukou a řekli si, že se to nějak urovná. Na Balkáně se nedávno válčilo, ale to se týkalo jen tamních národů. Přímo v Evropě si Belgičané válku nedokázali představit,“ vypráví Henri Dupuis.
Zanedlouho měli dostat brutální lekci, která jim připomněla, že by se měli zajímat i o dění za svými humny. A nebyli sami.
Tak jako každý rok odjel slavný rakouský spisovatel Stefan Zweig na konci července 1914 na dovolenou na belgické pobřeží. Trávil ji se svým přítelem, neméně slavným belgickým symbolistickým básníkem Emilem Verhaerenem.
Tomu, že vypukne válka, podle Henri Dupuise ani jeden z nich nevěřil: „Zweigovi se nakonec podařilo dostat do jednoho z úplně posledních vlaků, který ještě odjel do Německa a pak do Rakouska. Ale až do samého konce byl přesvědčen, že se v Belgii nemůže vůbec nic stát.“
Německo jako velký bratr?
Belgie byla před válkou neutrální zemí a Belgičané si mysleli, že je neutralita uchrání od jakéhokoliv nebezpečí. Na rozdíl od Francouzů navíc Německo nevnímali jako nepřítele.
„Německo bylo pro Belgičany jedním z garantů jejich neutrality, stejně jako Británie a Francie. Lidé byli jednoznačně přesvědčeni, že velké Německo malé Belgii nikdy neublíží,“ konstatuje Henri Dupuis.
Jak tvrdé bylo probuzení z téhle iluze i jak drsná byla následná německá okupace Belgie, se můžete až do dubna příštího roku dozvědět právě tady v Belgickém královském muzeu. Stejně jako víc než 100 tisíc návštěvníků, kteří už na výstavu od jejího zahájení přišli.
Můžou si připomínat slova, která si po vypuknutí bojů do deníku zapsal pruský ministr války Erich von Falkenhayn: „I kdyby nás to mělo zahubit, přece jen to bylo krásné.“
Falkenhayn po válce pohodlně dožil na svém zámku u Postupimi, miliony dalších ale tohle štěstí neměly.
