Richard vrací úder

8. listopad 2005

Fanoušky série Hvězdných válek zklamu. George Lucas pro ně nepřichystal nový překvapivý díl oblíbené ságy, to si jen mohutný gorilí samec udeřil do skla, za nímž na něho pomrkávali svými blýskajícími fotoaparáty novináři. Stalo se tak včera, při slavnostním zahájení přenosu reality show.

Soudě podle ohlasů i podle článku kolegy, zapůsobil tento výpad silně nejen na mě a není divu. Společně s některými kolegy jsme s napětím sledovali zahájení přenosu na počítačích v rozhlase na Vinohradské a i přes jistou dýchavičnost malých počítačových reproduktorků zazněl úder doslova impozantně. Není divu, hora svalů, jakou Richard je, budí ostražitost a respekt. Je zajímavé, že takřka všichni z přihlížejících se shodli na tom, že Richard je v právu, má nárok na svůj klid a zlí fotoreportéři ho nemají co vyrušovat nepříjemnými blesky. S tím nelze než souhlasit. Podivné ale je, že totéž už tak úplně nerespektujeme v případě lidí. Kupujeme (někteří) bulvární časopisy a hltáme podrobnosti ze života celebrit, včetně pokud možno pikantních nebo lechtivých foteček. Pokud se jednou za čas některý focený neovládne a rozbije "paparazzimu" nádobíčko, nepřekvapí nás, že se spolu začnou oba postižení vzájemně soudit, ba co víc, díky svému nedozírnému intelektu, schopnostem abstrakce a roztodivných pletich začínáme zúčastněné podezřívat z předem vykonstruovaného kalkulu (o hvězdě se začne víc mluvit, fotoreportér dostane odškodné ve formě mimosoudního vyrovnání a ještě uplatní nárok na pojištění, a tak dále).

Tak a teď mi řekněte, čí svět je lepší. Ten náš, plný všemožných požitků, na které ale nemáme čas, protože se neustále kamsi ženem, přeposílajíce si domů vybrané materiály e-mailem, kde na nás pak nedočkavě čekají, takže se většina našeho života podobá pouze zmatenému pobíhání mezi dvěma klávesnicemi, nebo ten Richardův, Shindin, Kijivin a Mojův? Soudě podle závistivých pohledů a povzdechů kolegů by s opicemi okamžitě měnili, ale ruku na srdce, jak dlouho bychom vydrželi se povalovat po zemi, házet po sobě slámou a občas si dát šlofíka na dřevěných špalcích? Den? Dva? Týden? To asi jen ti nejstatečnější z nejstatečnějších lenochů. Ačkoli... cítím na sobě momentálně jakousi únavu, spal bych, ani ty špalky by nebolely, chrr... jen na chvilku... ...jen trošičku přivřít ...chrrrr...oči....chrrrrr....vyzařuje z gorilek takový ... chrr ... nějaký klid .... Hmmm, tys tomu, Evo, dala ... chrrrr ... kvůli jabku .... Adam za to může...chrrr... neměl hryznout do všeho, co mu zavonělo do nosu .... chrrrr......chrrrr...ale zase nemám blechy....chrrrr....možná.....chrrrrr.

Logo
autor: Vladislav Kulhavý
Spustit audio