Andrea Samková: Odhodla se a odjela do Británie. Na Slovensku už ji nic nedrželo

„Když jsem přijela do Anglie, viděla jsem místní chaos a chtěla jsem prostě být „in“. Chodit mezi místními, mluvit s nimi, najít si dobrou práci, rozumět Angličanů. Proto jsem si našla kurzy angličtiny, kam jsem rok a půl chodila,“ říká Samková, která po kurzu neváhala a ve svých 44 letech si podala přihlášku na univerzitu.

„Dále jsem absolvovala kurz na opatrování dětí. Chtěla jsem pracovat s malými dětmi, protože jsem byla zvyklá občas pohlídat sousedce syna, když musela jít do práce a do školy. To ale nějak skončilo, protože jsem dostala nabídku z restaurace, kde jsem se učila obsluhovat hosty, poznávat jídla, brát telefony, zapisovat si jídla a objednávky, atd. Při tom jsem se zlepšila. Jen jsem pořád chtěla vědět víc, studovat. Proto jsem se setkala s jinými Slováky, kteří už tady do školy chodili. Řekli mi, že se to dá, že to není těžké. Tak jsme se vypravili do Londýna zeptat se, jestli nás vezmou, udělali jsme testy, prošli jsme osobním pohovorem a pak už jen přišla zpráva, že od 1. září můžeme nastoupit do školy. A tak jsem v první třídě.“

Andrea má vizi – dobře rozumět obchodu a své schopnosti promítnout i do vlastního podnikání.

„Velice důležité je rozumět obchodu. Potřebuješ vědět, s čím chceš podnikat. Můžeš si otevřít malou restauraci nebo prodávat, ale musíš vědět jak. To je základ k tomu, abys neprodělávala, ale vydělávala. Proto jsem si zvolila studium obchodu, to je tady v Británii klíčové k tomu, aby se začaly vydělávat peníze. K tomu potřebuješ školu a vědomosti.“

Přestože je škola poměrně náročná, Andrea si nemůže přístup vysokoškolských profesorů vynachválit.

„Náročnější to je, používáme tam úplně nová slova, nový systém, všechno. Ale učitelé jsou tak dobří, že jsou schopni to vysvětlit tak, abychom to pochopili. Oni jsou na cizince zvyklí, oni se přizpůsobují nám a my jim. Když něčemu nerozumíme, dovysvětlí nám to.“

Andrea plánuje spolu se svou dcerou otevřít mateřskou školku.

„Chtěla bych si otevřít školku, ale pro naše romské děti. Nevím ale, jestli to půjde, každý tu má práva. Potřebujeme k tomu projekt, prostory a celkově to propočítat, abychom nebyli víc ztrátoví, než kolik vyděláme. Čekám ještě na moji kamarádku, která si také dodělává univerzitu, ve zdravotnictví. S tou jsme tento plán daly dohromady, s ní a s mojí dcerou, ta teď dokončila obor asistent učitele. Pokud by nám všechno vyšlo, byla bych moc ráda, kdybychom si otevřely malou školku.“