Kutnohorská Charita pracuje už s druhou generací místních Romů
Už řadu let v Kutné Hoře působí Oblastní charita a její dveře jsou od začátku otevřeny i pro lidi z etnických menšin. Dnes tedy mimo jiné pracuje už s druhou generací kutnohorských Romů. V Centru Maják v historickém středu města se pracovníci charity zaměřují na školní a předškolní děti a na práci se sociálně slabými rodinami.
Už 15 let pracuje v kutnohorské charitě Eva Koudelková. V současné době působí v Centru Maják.
„Jsme nízkoprahové zařízení pro děti a mládež a jsou tady tři služby. Je zde sociálně-aktivizační služba pro rodiny s dětmi, předškolní klub a odpoledne potom máme ještě nízkoprahové zařízení, což je pro děti od šesti do dvaceti let. Ty jsou rozděleny do dvou skupinek – od 6 do 13 let a od 13 do 20 let.“
Běžný všední den v Centru Maják popisuje sociální pracovnice Michala Kulhánková.
„Ráno chodí děti mezi osmou a půl devátou do školky, pak děláme nějakou činnost – hrajeme si, zpíváme. Kolem čtvrt na deset jdeme na svačinku, po ní většinou něco vyrábíme, malujeme, nebo hrajeme nějaké hry, a pak jdeme na vycházku. A mezi 11:30 až 12 h. pro ně začínají chodit maminky. Pak je pauza na oběd a v jednu začínají chodit děti do obou nízkoprahových klubů. A tam si hrají, tancují, mají různé volnočasové aktivity nebo i besedy, nebo nějaké projekty, kdy třeba jdeme na vycházky. A v 16 hodin se zavírá jeden klub a potom v 17 hodin druhý klub.“
Z jaké části Kutné Hory děti pochází, vysvětluje Eva Koudelková.
„My už tady tu sociálně vyloučenou lokalitu nemáme, protože nejdřív se rodiny, které bydlely v Neškaredicích, přestěhovaly sem. Je snaha, aby ty rodiny byly rozptýlené všude po městě a nesoustředily se na jednom místě. Jsou tady ubytovny, které se postupně ruší, takže většinou už bydlí porůznu. Sociálního bydlení je tady málo a většinou na něj romské rodiny nedosáhnou, protože třeba někde dluží za popelnici apod. Je tedy problém, že nemají sociální byt, takže si různě pronajímají byty, ale nemají na nájmy, a tak se hodně často stěhují. To pro děti vyvolává problém se školou. Máme tady třeba rodinu, jejíž holčička se velice dobře učila, chodila do 1. třídy, babička ji sem ještě vodila na doučování, ale majitel už jim vypověděl smlouvu, neměli kde bydlet a přestěhovali se. Holčičku v nové škole děti šikanovaly, protože je to Romka, začala zvracet, nechtěla chodit do školy, takže to byl problém. Takhle se stěhovali asi třikrát.“
Eva Koudelková pracovala už s rodiči dnešních dětských klientů nízkoprahového centra.
„Ty maminky už mě znají a vzpomínají, že to pro ně byla nejhezčí léta, kdy sem mohly chodit a jezdit na výlety, protože se už potom nikam nedostaly. Takže jsou potom rády, že mohou své děti dávat sem.“
Cílem práce s předškoláčky je připravit je na vstup do mateřské školky nebo do přípravné třídy. V posledním roce asi 90 % předškoláčků z Centra Maják tvoří romské děti.
„Teď je povinná školka rok před školou, takže školy byly najednou plné romských dětí, což se nelíbilo bílým rodičům. Postupně romské děti odcházely s tím, co jejich rodičům poradily ředitelky, že si děti můžou vzdělávat sami, v čemž nevidím smysl. Takže oni si děti vzdělávali sami a chodili jednou za půl roku na přezkoušení. Proto i my tady máme předškolní děti, které jsou vedeny ve školce, ale chodí sem a potom jdou na přezkoušení. Děti musí být přihlášeny někde ve školce, ale jsou stejně doma, anebo chodí sem, aby aspoň někde byly před nástupem do školy.“
Kapacita střediska je 16 dětí.
