Odejít do dětského domova byla dobrá volba, říká jedna z protagonistek dokumentu Dospělým ze dne na den
Rodiče se o ně nemohou nebo nechtějí postarat. Cítí se odložení, bez zájmu a zažívají svůj vnitřní boj, bolest i traumata v osamění. Když se pak před nimi otevřou brány dětského domova a ony se vydávají na cestu do života dospělých, zjišťují, že tápou a neví si rady. Takový je i příběh Báry, se kterou si o jejím odchodu z dětského domova povídala Rena Horvátová:
“V dětském domově jsem byla osm let. Táta mě mlátil a doma to nebylo ideální. Mamina byla alkoholička, takže jsem s tátou byla sama. Nezvládal to. Jednoho večera, když to opravdu přehnal, zareagovaly sousedi, kteří zavolali sociálku a policajty, kteří mě odvezli do Dětského diagnostického ústavu v Plzni, odkud jsem pokračovala do dětského domova v Planý. Na svoji žádost.”
Dospělým ze dne na den
Tak začíná své vyprávění 22 letá Bára, jedna z protagonistek dokumentu Dospělým ze dne na den, kterého se ujal režisér Igor Chaun. V dokumentu, který mapuje příběhy několika dnes už dospělých lidí, kteří v domově vyrůstali, mluví Bára otevřeně o tom, co v dětství prožila a s čím se musela vypořádat.
“Odejít do domova byla dobrá volba. Zažila jsem tam toho víc než doma. Jezdili jsme na hory, k moři, na různé výlety. Kdybych zůstala s tátou, nikam bych se nedostala. Dokonce mi umožnili vyučit se kadeřnicí, v Domažlicích. Mohla jsem být celý týden na intru – to by asi doma nešlo. V říjnu půjdu na sociální kurz, ráda bych se věnovala dětem z dětských domovů.”
Stigma z dětského domova nezažila:
“Všichni ví, že jsme z dětského domova a vzali to hrozně dobře. Já jsem snad nikdy v životě neslyšela žádnou poznámku typu “ty jsi z děcáku” nebo “jsi něco míň než my”. To jsem nikdy nezažila. Odcházela jsem s pocitem, že i když jsem z děcáku, zvládnu to.”
Bára žila v Dětském domově Planá u Mariánských lázních i po narození své dcery. Brány opustila teprve před rokem.
“V 19 letech se mi narodila dcera Elen. S jejím otcem to nevyšlo, takže jsem dostala nabídku, že bych mohla v dětském domově zůstat, protože to byl zároveň domov pro matky s dětmi. Zůstala jsem tam proto s ní do doby, než přišla nabídky na sociální byt.”
Chtěla jsem ukázat, že jsem to zvládla
Na to, co bude, až jednou opustí brány dětského domova, se začala mladá maminka připravovat už v 15 letech. Přesto Bára a řada dalších dospívajících na vstup do světa dospělých nebyli připraveni. To byl také jeden z důvodů, proč se Bára objevila v dokumentu Dospělým ze dne na den, který se promítá v dětských domovech po celé ČR.
“Chtěla jsem jim ukázat, že jsem to zvládla. Poslední dobou se ale hlavně z rodiny setkávám s negativními reakcemi. Tátova sestra mi řekla, že špiním rodinu, že jsem hrozná, když jsem odešla od táty a raději šla do děcáku. Jenže už nevidí, co za tím všechno bylo. Pro mě tohle bylo hodně špatný. Říkám si ale, že oni nevidí, co bylo doma, že nás viděli jen jednou za rok. Hodně mi to ublížilo. Řekla jsem si proto, že s tím končím, že už o tom nebudu s nikým mluvit.”
